VAŠE příběhy

...V láskyplné atmosféře se stará zranění uzdravují a srdce se může otevřít do lásky a soucítění k nám samým a k ostatním... 
 
 
 
 
Milá Natálko, 
 
zpětně Ti chci poděkovat za terapie. Co se týká organizace a Tvého vedení při práci - naprostá spokojenost, děkuji, že Tě znám a provázíš  nás na cestě ke Světlu. Iva
 
 
.
 
Zdravím Tě milá a láskyplná Natálie :-).
 
Moc Ti děkuji za fotky a email o Ohňovém Rituálu, je to velmi zajímavé jako všechny Tvé články a příspěvky na fb :-).
Ráda čtu vše o čem píšeš. 
 
Stále dělám techniky od Tebe a už mě přestávají bolet záda a zářící dech se mi dělá krásně. Je mi líp a mantry na mě působí nádherně, před rokem jsem necítila nic a teď to se mnou dělá divy :-).
 
Děkuji ti za vše, jsem vděčná za to, co jsi mě naučila. Cítím velký posun a mám do technik i větší chuť, je to krásné :-).
 
Nedá se ani popsat jakou cítím vděčnost a Velkou úctu k Tobě.
Klaním se Ti a DĚKUJI, Mili
.
 
 

Natálka, chcem sa Ti poďakovať za krásne zážitky zo Dňa vedomého partnerstva. Cítim, že z tohoto dňa som odniesla najviac, čo sa dalo.  Krásne pocity, hlboké uvedomenia pri hrách v dvojiciach, získanie nadhladu a pocit oslobodenia po Om chantingu. Som veľmi šťastná, že som tam mohla byť.

Prajem Ti krásny večer! Eniko 

 
.
 
Úžasná Natálie, 
hluboce se Ti klaním a děkuji....
Napíšu Tobě a také ostatním, co mi dala a vzala série Tvých terapií.
 
Nejdůležitější a rozhodně nejsilnější byla terapie Pevný emocionální základ. Považuji to za základní stavební kámen. Velmi silná byla také terapie Vztahy a Vazby. Po těchto dvou terapiích mi spadl obrovský balvan ze srdce, přišla neskonalá úleva a klid. Další terapie byly třešničkou na dortu :-) Klidně bych rozdělila svůj život na období PŘED a PO setkání s Tebou :-)
Terapie mi tedy daly vnitřní klid, odpuštění sobě i ostatním, smíření, chuť do života, vědění, že nic není ztraceno a že je stále na čem pracovat.
Také mi něco vzaly a to je vnitřní prázdnota, kterou jsem dlouhá léta cítila. Takový ten pocit, že mi něco chybí a nevím co... Tak ten už je pryč :-) No a nejlepší nakonec :-D To, že se mi vymaže zrovna tohle bych nečekala. A není to nic jiného, než moje uklízecí mánie :-D Teď už usnu, i když mám v kuchyni neumytý hrnek od čaje :-D Nešílím ani z toho, že nemám perfektně uklizeno :-)
  
Znovu děkuji Tobě i ostatním duším, které jsem na terapiích poznala. Nikdy na ty chvíle nezapomenu a příští rok se těším na velké akce. Teď už se budu soustředit na miminko, co nosím pod srdcem... Děkuji   ♥                                                                                                                                            S láskou Romana.
 
 
 
.
 
Milá Natálie, zdravím Tě :-)

Nedá mi to a ráda bych se podělila o to, co jsem si po terapii Pevný emocionální základ uvědomila.

Popravdě jsem očekávala, že toho spoustu vypláču a uvolním přímo na terapii, tam se však nic až tak zásadního nedělo. Kromě toho, že jsem byla upozorněna na to, že v sobě nesu a popírám negativní vlastnosti svých rodičů - po mamince slabá chudinka a po tátovi vzteklá a agresivní.
První dva týdny po terapii se také nic moc velkého nedělo. Používala jsem mantru, spojovala se s duší, cvičila dechy, testovala, co to se mnou všechno dělá. Pociťuji, že mám více energie než dříve.

V třetím týdnu s příchozím úplňkem a menstruací jako by se najednou všechno odšpuntovalo:-))) Nejdříve zesílily hlasy strachu a rozumu, byla jsem ponořená do negativních myšlenek a pochybností. Vztekala jsem se kvůli maličkostem. Vrcholem bylo krásné vyzrcadlení od mého partnera, po kterém mi došla spousta souvislostí. Především to, že se snažím zuby nehty maskovat svoji slabost a pláč (táta mi celé dětství a dospívání razantně dával najevo, že on tohle vidět u mě nechce) za vztek a vzdor. Konečně jsem se vyplakala, a přiznala si, že ani jedna z těch reakcí není zcela v pořádku. Ulevilo se mi, ale je mi jasné, že mě čeká teď spousta práce na tom, abych v nejen v partnerském životě nebyla chudinka, ani vztekloun, ale vědomá žena:-)

Těším se na terapii Vztahy a vazby, kam mě dál posune...:-)

Děkuji Ti za Tvoji práci a těším se zase naviděnou. Dáša 
 
.
 

Ahoj Natálko, 
dívala jsem se na krásné video, které jsi sdílela ze stránek cesty k sobě a vyvolalo to ve mně reflexi mé práce na sobě a posunu za poslední rok a půl, hlavně po Rituálech.

Vzpomněla jsem si, jak jsem před rokem a půl byla u Tebe na konzultaci a probírali jsme můj vztah s Vaškem. To mi pomohlo uvědomit si, že na jeho straně je problém připoutanosti k matce a na mé straně strach věřit mužům. Největší posun jsem zažila, když Vašek začal chodit na Satori dýchání,ohromě ho to posunulo, vyčistili jsme si rány, které jsme si způsobili a otevřeli svá srdce. Po Rituálech I. se náš vztah ještě posunul a Vašek dostal nabídku na práci ve vysněné firmě, která ho moc baví. Já jsem před Rituály II. šla na kineziologii, kde jsme odblokovávali jeden z důvodů mé nespavost, který jsem si přinesla až ze 4. linie z otcovy strany. Po kineziologii jsem úplně odpadla až do Rituálů, na ty jsem se "zázračně" vzpamatovala a po nich přišly horečky, šílená bolest hlavy, chřipka... nejsilnější čištění, co jsem kdy zažila. Jsem za to neskutečně vděčná, protože od té doby jsem dostala nabídku na novou pozici, na kterou se moc těším. Lidé se mě ptají jestli to zvládám neustále profesně růst, ale já tomuhle nechávám volný průběh a věřím, že ke mně přicházejí příležitosti, na které jsem připravena. S Vaškem jsme dříve měli velice destruktivní hádky, ale od doby Satori dýchání je to úplně jiné. Pokud máme jiný názor dokážeme to v klidu probrat, dát si vzájemně prostor a posunout se společně. Život nám občas přinese zatěžkávací zkoušky, které jsme vždy společně překonali a poučili se z nich. Také po rituálech zmizely mé zdravotní potíže. Poslouchám své tělo a přestala jsem brát hormonální antikoncepci. Od té doby mám neuvěřitelné množství energie a zlepšílo se mé spaní. V práci na sobě pokračujeme, posloucháme mantry, Vašek pokračuje s vědomých dýcháním, jak ho to naučil Martin, já chodiím na kineziologii, jógu a pracuji si s rodinným stromem.

Myslím, že práce na sobě a čištění je proces na celý život, i když už má člověk pocit, že život nemůže být krásnější. Chtěla bych Ti moc poděkovat za to, že naplňuješ své poslání a pomáháš spoustě lidem, jako jsme my. Před dvěma lety bych si nedokázala představit, že se můžeme tolik posunout a být tolik šťastní, spokojení a v harmonii a veliký dík za to patří Tobě a Martinovi. Takže ze srdce děkuji.

Prožijte krásné svátky plné lásky a vánoční pohody. Katka

 
.
 

Ahoj Natalko,
Mame se po Ritualech dobre. Rekla bych, ze se muj muž velmi uklidnil. 
Je vyrovnanejsi a ma nadhled nad situacema, ktere by ho jindy ovladly. Ritualy jsme si uzili. Jsem velmi hrda na to, jak vzal svuj archetyp Muze -teenegeer Emotikona smile. Zadne hrouceni, odsuzovani. 
Rekl:,,Jo,to je asi fakt,rad tuhle roli opustim.''

Rekla bych, ze mu Ritualy opet hodne daly. V praci ho to zacalo bavit, vybrali ho na novou pozici. Vidi svet jinyma ocima a to je krasne a moc Ti dekuju za to, jaky jsi uzasny Pruvodce Natalko.

Ja jsem si opet uvedomila, jak bych se mela zacit mit jeste vice ráda a NEOBVINOVAT SE Emotikona smile uz zadna obet. Zahrnula jsem do sveho zivota snad vsechny techniky, ktere jsi me naucila. Polstar, zidle, pole Lasky, Mantry, vnitrni svět -pozorovat moji Zenu, Muze, dite, spojit se s Dusi a Mistrem. Kdyz nevim napisu si papirky a stoupnu na ne a nacitim se. Vyuzivam Cyklicnost. Jsem schopna pozorovat některé moje programy a rozhodnout se zda se zachovam stejne, nebo jinak.

Z celeho srdce Dekuji Natalie, tolik lasky a moudra v jednom člověku, nádherna Duse jsi.

Lucie a Martin

 
 
.
 
Dobrý den Natálie,
 
chci Ti poděkovat za umožnění být na obou dnech Rituálů. I tentokrát jsem se tam cítil jako ryba ve vodě. Byla to skvěla jízda a já  (jako moudrý muž :-D) jsem měl předem jasno jak to bude všechno probíhat, i když nevím jak sem to věděl. Po kineziologii, na které jsem byl před Rituály I, se mi otevřely schopnosti o kterých jsem neměl tušení a na obou dnech jsem si krásně prohloubil schopnost spojit se s svou duší. Když jsem se s ní spojil při rituálu mužských kruhů, měl jsem pocit, že stojím ve větrném tunelu a mám co dělat abych to ustál :-). A když jsem mohl pomoc těm pár ženám při hledání jejích síly v ženských cyklech.....báječný pocit. Nevím o kolik jsem postoupil dál, ale totálně mimo jsem byl ještě v pondělí večer, tak věřím že to byl kus cesty. Z toho kotrmelce co jsem za rok dokázal jsem tak šťastný, že to ani nedokážu popsat. 
 
Děkuji,  Břeťa
 
 
 
 
.
 
Ahoj Natálko, 
 
tak konečně jsem se nějak srovnala a jsem schopná ti napsat zpětnou vazbu k rituálům. :-)
 
Rituály jsem prošla s lehkostí a radostí. Po prvních rituálech jsem ale byla hodně unavená a týden jsem měla migrénu. Asi se mi přeprogramovávala hlava. :-) Pro mě byl nejpřínosnější rituál jin a jang, kdy jsem si mohla uvědomit, jak na tom v současnosti jsem. Děkuji za super jednoduché tipy, jak se vrátit do svého středu, když je potřeba z něj někdy vybočit. Od prvních rituálů si každý týden dopřávám vanu plnou horké vody, na kterou jsem nikdy "neměla" čas. :-) A jde to a všichni to respektují, že mám chvilku pro sebe. :-)
 
Taky se mi velmi líbil rituál odpoutání mužů od maminky a změny nastaly i doma. :-) Nejemotivněji na mě působil "dušičkový" rituál. Ale byl potřeba, aby vyplavil přebytečné emoce. No a byla jsem překvapená z rituálu probuzení žen. Na to jsem se těšila, ale jak jsi řekla "probuď se", tak mi naskočilo: "Už? To je nějak rychlé, ne? " :-D Ale na podruhé už jsem se probudila a jsem za to ráda. 
 
No a rituály dvě už pro mě byly úžasná, radostná událost probuzené ženy. :-) Nejvíc se mi líbil rituál menstruačního cyklu žen. Děkuji všem "cizím" mužům, kteří nám ženám dělali zrcadlo. Hodně jsem si toho uvědomila, jak se cítím já, jak působím na své okolí, co potřebuji a co je třeba změnit. Můj náhradní  muž mi to tam krásně vyzrcadlil a byla to paráda, jak se na mě dokázal naladit. 
 
Děkuji za rituál "zlatá brána". Konečně jsem dokázala uvěřit božství ve mně. Do té doby to pro mě bylo jako rouhání, že já bych byla nějaká Bohyně. :-) Ještě více se mi tam otevřelo srdce a zase jsem se mílovými kroky přiblížila bezpodmínečné lásce. Také se mi vytvořil  nějaký symbol na třetím oku. :-)
 
I rituál "zdraví" mi toho hodně dal a vyléčil a dosytil co bylo potřeba. 
 
No prostě to byla bomba od začátku až do konce. Toto jsem jenom vypíchla pár rituálů, které se mě dotkly do morku kostí. Ale i ostatní rituály stály za to. Jsem nadšená, jak jsi to měla všechno krásně promyšlené, sladěné a provázané. Jak všechno na sebe krásně navazovalo a zapadalo do sebe. Všem vřele doporučuji a už mám i zájemce na příští rok. :-)
 
Děkuji.
 
Maise
 
 
 
 
Ahoj Natálko,
 
v prvé řadě Ti chci moc poděkovat za oba dva Rituály. Jsem šťastná a vděčná za to, že jsem tam mohla být. Přesvědčila jsem se o tom, že existují muži, kteří chtěji vědomě pracovat na sobě a na svém partnerství a bylo pro mě krásné toto sledovat na jiných párech. :-) Nedokážu ani přesně slovy vyjádřit jak moc úžasně, krásně, lehce a žensky se teď cítím. Jsem dojatá, šťastná, plná elánu a síly. Ještě jednou děkuji Tobě, Martinovi a Všem ostatním, kteří se svou přítomností podíleli na té úžasné a krásné energii, která se vytvořila na obou dnech Rituálů :-* 
 
Míša
 
 
 
.
 
Dobrý večer, Natálie,
 
moc Ti děkuji za odpověď a za Tvůj čas.
 
Nevím, jak vyjádřit svůj vděk za to, co vše jsi pro mě udělala. Dovol mi, prosím, ukázat Ti, co se díky Tobě v několika týdnech odehrálo.
 
Od rituálů došlo k mnohým změnám a uvědoměním. Víš, já jsem se nepovažoval za nezralého jedince a byla to zprvu pro mě velká rána. Cestou domu jsem cítil velkou beznaděj, která pokračovala pár dní. Měl jsem chuť se na vše vykašlat, cítil jsem se slabý, k ničemu, bezmocný, jako bych odstartoval a přitom ani neproběhl startem. Vše najednou pro mě nemělo cenu - vztahy, duchovní růst... Zlobil jsem se na sebe, na systém, na emoce, lásku - na vše, co mě "zranilo". Propadl jsem se na začátek, kde jsem budoval své vlastní názory a přesvědčení a v pocitu beznaděje je zahodil, kašlal na ně. Začalo se to bortit. 
   To jsem ale nebyl "JÁ". "Ne? A kdo?" Nechal jsem to chvíli plynout, utišit, abych mohl opět se zvednout. Když člověk spadne na dno, tak má vlastně tvrdou zem pod nohami, a proto se stačí jen odrazit. Řekl jsem si, že tahle jízda teprve začíná. 
   Začal jsem se více zajímat o svou nevyzrálost a začalo to dávat smysl. Kdo se nám to tak zlobil, kdo se tak vztekal? Nějaké dítě. Hlavní problém jsem věděl už na rituálech a věděl jsem ho i dříve, ale myslel jsem, že to mám do jisté míry zpracované. Ano, ale jen do jisté míry. Na terapii jsem si posadil vždy sebe nebo součást sebe a na kineziologii jsem nebyl schopen odpustit - to byl ten zádrhel. Když jsem si na to po rituálech vzpomněl, tak mi bylo jasné, co musím udělat, koho si tam posadit: "Ahoj Tati". Bylo to dlouhé, emocionální a nakonec osvobozující. Netlačil jsem na pilu, nechal proudit a říkal to, co mělo proudit a být řečeno. Pak jsem byl opravdu schopen od srdce odpustit. Zjistil jsem, že celý svůj život jsem se snažil ochraňovat mamku a sestry - převzal jsem roli. Promluvil jsem i ke svému dítěti, které nakonec bylo schopno odpustit také. Jsem na něho pyšný a to proto, protože vím, jaké je. Cítil jsem opět velkou vlnu síly a i když možná nejsem vyzrálý, tak mě to netíží, protože vím, že DOSPĚJEME a každým dnem dospíváme. Do cesty se mi dostaly zajímavé knihy, různé přednášky a krásná meditace s holí - doporučuji pro muže. Uvědomil jsem si, že v podstatě nežiji. Jak to? Nevědomé dýchání. Proč ho nepřevzít do vědomí a užívat si to. Vědomé dýchání = bdělost. Bdělost = uvědomění si sebe. Moje tělo s tím bojovalo - mě to bolí, mě už to nebaví, jsem unavené... Ale překonání vede k osvobození. Složil jsem si i svojí "mantru" abych věděl, že moje jednání je opravdu moje, ta věta zní: "Tady a teď". A snažím se jí říkat před rozhodnutím, nějakým jednáním a v jiných případech, které nám přijdou fádní a přitom tam děláme stále stejné chyby. 
   Pokrok jsem ucítil i v tom, že ač jsem přijal svojí ženskou část, tak jsem se k ní vlastně tak nechoval. K ženám přistupuji s úctou a i něhou, ale k mé vnitřní ženě jsem se tak nechoval. Snažím se nyní o soulad - společný tanec mužské a ženské energie. Samotná představa mě vždy naplní klidem a pokorou a pokora je velmi důležitá a znovu se mi připomněla síla, co v ní dřímá. 
 
Samozřejmě přicházejí různé další a další věci, které se mě snaží zatlačit zpět, rozdrolit, vykolejit a občas mě opravdu srazí na kolena, ale tak jako tak vždy vstanu, otřu slzu a těším se na další výzvu, protože s každou výzvou cítím sílu a každá výzva mě žene dál.
 
Vím, že jsem mluvil jen o sobě a prakticky tam "není" zmínka o Tobě, ale Ty tam celou dobu jsi. To Ty jsi mi pomohla najít ten směr, znovu objevit svojí sílu a poradila, když jsem váhal či nevěděl. 
 
Velmi Ti za to s pokorou děkuji a moc si vážím Tebe a Tvé práce. Děkuji Ti za Tvůj čas, ochotu, lásku a světlo, které rozdáváš.
 
Děkuji.
 
S láskou a úctou, Martin
 
 
 
 
 

Byla jsem na Terapii Bolest ženy a na shiatsu, kraniosakralní terapii.

Pokaždé se mi něco otevřelo a já si uvědomila to propojení a zároveń dočištování těchto všech mojich záležitostí zase na jiné a hlubší úrovni.
Jsem za to ráda, a ted mě to vede ještě hlouběji. Cítím velmi silně, jak se to dere nahoru. Je to hodně náročné ale já vím, že to zvládnu a hlavně se toho marastu za ty staletí chci zbavit. Chci objevit své ČISTÉ KOŘENY, SVOU PODSTATU. Chvílema jsem nasraná, protože je to fakt dřina, ale jdu dál a vím, že mám tu sílu to vše zvladnout. Teším se až ukončím 21 dní od terapie Bolest ženy a zároveń se těším na terapii "Já a můj vnitřní svět"

Neskutečně mě to vede a zaroven žene vpřed, díky za vše

Bětka

 
 
.
 
Ahoj Natali, píšu recenzi z terapie vztahy a vazby
Byla to už druhá terapie u tebe. Na terapii u mně došlo k opětovnému spojení s mojí duší, byla totiž už částečně ode mně odloučena. 
Moje duše (pokaždé jiná osoba na v roli duše na 1. a 2. terapii ) mi s naprostou jistotou řekla úplně to samé co na první i druhé terapii ohledně  budoucnosti co mě potká, co vidí ! wow. Mantra, kterou jsi mi poslala - tu si během dne několikrát zpívám aniž  bych si to nějak uvědomoval :-)
Technika ,, Nebeský otec, nebeská matka " - netušil jsem, že se budu tak ,,vznášet " :-) 

Z odstupem času jsem si uvědomil na jak hluboké, až nepředstavitelné úrovni jde prožít život po duchovní stránce (tím nemám na mysli nějaké 
náboženství ). No mám se ještě co učit a pracovat na sobě ! Děkuji, Marek 
 
 
.
 
Děkuji Natálko, 
těším se na všechno. Jsi to nejkrásnější, co jsem v poslední době potkala. Děkuji Bohu i Tobě.
Jana 
 
.
 

Ahoj Natali, 

chtěla sem ti poděkovat za včerejší terapii. Moc sem ráda, že sem tě poznala. Nejvíc ze všeho mě uchvátila tvoje pokora, (jak já bych jí chtěla mít). 

Měla sem smíšené pocity, než jsem na terapii jela, ale ted sem hrozně ráda. A i když sem to původně vůbec neměla v úmyslu, tak ted bych hrozně ráda absolvovala všechny druhy terapií v programu.

Měj se moc hezky Růža.

.
 
 
Ahoj Natálko, posílám Ti zpětnou vazbu k terapii Pevný emocionální základ. To jsem byla na terapii u Tebe poprvé - cítím, jak je potřebné hýčkat si vnitřní dítě. Velmi důležité bylo rozpojení se s bývalými partnery, a opravdu to pociťuji - zejména v posledním vztahu kde to dlouho nešlo, a už můžu být nad věcí, a i potkat se, aniž by mne to rozhodilo na kousky. 
Cítila jsem, že v roce 2014 mi do života vejde MUŽ - a v červnu nějaký vztah začínal, bylo to příjemné, hodně jsme si rozumněli... ale byl tam problém a neustáli jsme to. Další muž co pak přišel měl podobný problém... a tak jsem pochopila, že patrně sama ještě nemám věci zpracované abych měla zdravý vztah a stáhla jsem se.  
Pracuji na sobě přes konstelace a psychosomatiku a cítím, jak je důležité mít dostatek času pro sebe, na své myšlenky... Začátkem ledna 2015 mi do života vstoupilo miminko - holčička, cos viděla v kočárku - dělám pěstounku na přechodnou dobu, pro děti co nemůžou vyrůstat v prostředí původní rodiny. Naplňuje mne to štěstím z přítomnosti dětské energie, z potřebnosti hýčkat je než najdou novou rodinu. Můj čas pro aktivity je poněkud limitován, ale dá se když moc chci... a čas na myšlenky mám  otevřený...    
Cítím se hodně vyklidněná, dolaďuji věci ve svém životě a věřím, že časem i MUŽ po kterém i přes svůj věk ještě toužím mi nabídne zdravý vztah.
 
Natálko milá, 
děkuji Ti za vše, za Tvůj jemný a laskavý přístup a za to, že VÍŠ... a těším se někdy v budoucnu na viděnou, Jana J.
 
 
 
Milá Natálko.
Jsem nesmírně šťastná a opravdu ZE SRDCE děkuji Martinovi i Tobě, že jsem se pro rebirthing rozhodla..
Je to přesně to, co v tuto chvíli potřebuji, čemu věřím, co mi pomáhá a zároveň naplňuje.
Laskavé vedení Martina to ještě umocňuje.
Ačkoli jsem na Satori dýchání nikdy předtím nebyla, byla jsem překvapena svojí reakcí již před svojí první hodinou..
Vnímala jsem v sobě až neuvěřitelný, naprostý klid-a "věděla"jsem zcela jistě, že je vše v pořádku, že je vše přesně tak, jak má být...
Nechala jsem věci jen PLYNOUT. Cítila jsem velkou touhu si právě tímto projít, jakoby o to stála a chtěla to má duše...?
Těšila jsem se z neznámého a vůbec mi nevadilo, že jsem věděla, že to nebude jen "procházka růžovým sadem"..
Koupila jsem si knihu Cesta k dosažení nesmrtelnosti a stále se k ní ve volných chvílích vracím, tolik mi zaujala..:-)
Jsem vděčná za vše, co mi poslední roky potkává.

Těším se na další setkání s Tebou na terapii.
Děkuji Ti :-)
Přeji pěkné dny Natálko.
S láskou Pavli
 
 
 
 
-
Milá Natálko,
moc Ti děkuji za Tvoji reakci (jako vždycky velmi ušlechtilou), potěšila mě a povzbudila, neboť si tě velmi vážím jako Učitele/Mistra, ale i jako Člověka.
Provedla jsem Techniku s židlí, nyní se necítím tolik pod vlivem emocí, došla jsem k jistému vnitřnímu usmíření. Také byla užitečná zkušenost vžít se do role otce. Děkuji.

Samozřejmě můj dopis sdílej.

Chtěla bych Ti říct jednu věc. KAŽDÝ DEN Ti v duchu píšu minimálně jeden děkovný dopis. Nechce se mi uvěřit, že to nejsou ani dva roky, kdy jsem byla na Tvé první terapii. Tolik se toho od té doby změnilo. Byla jsem psychická troska, po zhroucení. Přála jsem si, aby mi bylo líp, nic víc. Nyní jsem (dovolím si vypůjčit Tvůj výraz) spokojená žena, která se snaží žít vědomě a vážně se zajímá o cestu ke světlu. Vyřešily se moje deprese a hlavně problémy s jídlem. Kromě toho jsem díky cestě na Den rituálů poznala velmi blízkou přítelkyni Naďu S. a díky óm healingu úžasnou učitelku (jógy) Ivanu Petrofovou a další spřízněné duše. Přivedla jsi mě k Matce Meeře a ke Swámímu s Babájím. Každý den mě inspiruješ a motivuješ, především svým vlastním příkladem a důrazem na to, že nestačí jen poslouchat přednášky a číst si, ale musí se něco dělat. Snažím se skutečně JEDNAT vědomě (také se k sobě snažím být upřímná a vidím stále ještě spoustu mezer - viz emoce vůči otci), což rozhodně není snadné a ne vždy se to setkává s pochopením okolí (např. že přestávám jíst maso a pít tvrdý alkohol apod.) Často ani nevím, proč to přesně dělám, není za tím žádná vnější motivace. Také jsem více odevzdaná, nemyslím tím pasivní, spíš "jdu s proudem" (ne s davem) a naslouchám vnitřnímu vedení. A "uStředěná". Životní okolnosti už mě tolik nerozhazují. Našla jsem vyšší smysl (života) a když jsem v sobotu na Evolution poslouchala přednášku Ervina Lászla o jednotě a evoluci vědomí, musela jsem se opravdu držet, abych ji celou neprobrečela dojetím... Za tohle všechno (a ještě mnohem víc) Ti ze srdce děkuji. Bohužel neexistují slova, kterými bych Ti dokázala vyjádřit svoji nezměrnou vděčnost.

Omlouvám se Ti za ty litanie, ale muselo to všechno ven.
Už si hlídám termíny na tvé podzimní terapie, ráda bych se jedné zúčastnila.
Těším se brzy na viděnou, třeba na óm healingu.

Zatím se měj krásně.

Ani
 
 
 
 
.
 
Natalko moc te zdravim :-)

Rada bych ti hluboce podekovala <3 Dekuji,dekuji,dekuji <3

Terapie s tebou mi prinesla vesmirny vnitrni klid a hlubsi pochopeni souvislosti, i tve pomucky napr.tripala mantra, kulicky, laska, svetlo a mir me velice obohacuji kazdym dnem.

Pocity viny, nemilovatelnosti, balonky, se rozplynuli jako kapka v mori :-)

A navic poznani a naslochani sve dusi je povznasejici,uz nehledam odpovedi venku,ale vevnir a vuci druhym uz nepacham dobro, ale nabizim jim otazky, aby nasli odpovedi :-)

Uvedomeni, ze zraneni, ktere nosime uvnitr nas ovlivnuje natokik, ze nemuzeme videt a nebo vidime skreslene. Tva terapie pomohla k vetsi pochopeni muze i deti, a zlepseni na vsech urovni. Deti mi ukazali zrcadlo, jindy bych kricela a ted to prodycham, skocim do srdce a resim to s klidem v lasce, to jsou hluboke zmeny a ty jsi byla soucasti :-)

Dekuji ti za pruvod dolu i na horu :-)

S laskou v srdci a vdecnosti k sobe , k tobe a celemu vesmiru <3

Klidne jarni dny nam preji Natalko, jsi Bohyne  :-)
 
Marci
 
 
 
Začátek
Velmi velmi Ti děkuji, Natálie. Děkuji Ti především za Tvůj lidský přístup, za Tvou vřelost a láskyplnost, děkuji také za Tvou upřímnost a jemnost. Velké díky také za obětavost a moudrost, ženskost a přátelství. Všechny Tvé terapie jsou dílem velkých mistrů a my všichni jsme přivedeni jen tam, kam si sami dovolíme a umožníme. Docházela jsem u nás ve městě na psychoterapie, téměř 3 roky. Trávila jsem odpoledne nad knihami a zabývala se automatickou kresbou. Nikam jsem se neposunula tak rychle a snadno, jako s Tebou po jedné terapii. A jednou terapií to vše začalo a je nutné jít dál, proto se hlásím na další a těším se, co mi to přinese. 
 
Hedvika  
 
 
 
 
Už zase žiju, děkuji Natali!
Kristýna
 
 
 
Byla jsem 22 let psychiatrem. Učila jsem se, že se dá vše vyřešit léky a správným dávkováním. Učila jsem se také, že alkoholik zůstane alkoholikem i když už abstinuje, učila jsem se plno konin a viděla jsem hodně bolesti v léčebnách. Vystudovala jsem dvě školy a tedˇ, v mých skoro padesáti, teprve nacházím skutečnou pomoc pro naše pacienty. Jednoznačně podporuji alternativu klasické psychiatrii a psychoterapii, už bylo na čase  Natálka mě zaujala nejen svými indigovými znalostmi lidské psychiky a duševna, kde naprosto bravůrně propojuje analytickou mysl s intuicí, ale zaujala mě také svou ženskostí.

Dnes už nehledím na to kolik má kdo diplomů, osvědčení a co studoval, mě je to totiž úplně k ničemu. Začínám úplně odznova, nikdy není pozdě změnit svůj pohled na svět. Natálie, děkuji.

Milada
 
 
.
 

Natalka 
Ďakujem Ti za terapiu Pevný emocionálny základ (v Brne 29.11.) 
Terapia bola pre mňa veľmi poučná v mnohých aspektoch. Počas nej som si uvedomila také veci ako napríklad, že máme sklon obviňovať mužov, otcov z odchodov od rodiny, rozvodov a pri tom neviem, prečo tak konali, čo prežívali, kým sa tak rozhodli, že je možné aj to , že žena sa nijako zvlášť neteší na potomka, že jej je to jedno, mala som úžasnú príležitosť precitíť, čo prežíva žena, keď sa stane mamou (v živote som to zatiaľ neprežila) ale aj to, že novorodenec naozaj nepotrebuje po pôrode nič iné iba cítiť prítomnosť matky a otca, scanovať si ich…

Uvidela som tiež, aký dôležitý je otec pri pôrode a precítila aj to, že pôrod je náročný a unavný aj pre samotné miminko.

Keď som sa na terapii znovu rodila na svet, cestou som si zobrala kufrík s darmi z hora. Po pôrode som ich odložila.
Ak úžasná synchronicita, keď si uvedomím, že atlantská kabala ukázala, že mám dar bielej mágie a pri tom s ňou vôbec vedome nepracujem (odložený dar).
Narodila som sa a ty si ma nabádala, aby som popisovala svoje pocity, okrem toho, že mi je dobre, som nič iné nevedela povedať. Chcela si, aby som sa do toho viac ponorila, ale ja som v tej chvili nič iné necitila alebo som to práve nevedela pomenovať. Videla som ako si ma mama pohľadom “scanuje”, citíla som, že ma svojim spôsobom príjma, akceptuje skutočnosť, že tam som. To je asi to práve pomenovanie, akceptuje danú sitáciu, skutočnosť, ale čo sa mňa týka, žiadne iné city, pocity som z mamy necítila. Nebolo mi to však nepríjemne, bolo mi ako som už vtedy povedala, dobre, nemala som som strach a hoci som bola “novorodenec” citila som sa nezávislá na rodičoch.

Už týždeň po terapii sa mi v jednej oblasti otvorili oči a ja som jasne uvidela čo resp. kto a ako mi dlhé roky berie energiu.
Dovtedy som si mylne myslela, že to je naopak a energiu mi dáva. Zrazu som mala jasno, že to musim odstrihnúť a tak som aj s láskou urobila. Na malú chvíľu sa dostavil strach (samozrejme vyplývajúci z toho čo zaplní toto prázdne miesto), krásne som ho predýchala, ukotvila sa v prítomnosti a strach pominul.(kiežby sme vždy vedeli všetky svoje strachy premeniť na niečo veľmi vtipné ako v Harry Potterovi) . Vzápätí som pocítila, že to bolo správne rozhodnutie a že všetko je ako má byť.

Moja duša mi pri narodení povedala, že mám viac meditovať. S údivom som na ňu pozerala, pretože, toto mi nebolo nijako blízke. Až do chvíle,ked si Ty láskavo upresnila, že to neznamená sedieť a odriekať mantry, že je to vlastne len pobývanie v tichu sám so sebou . Vtedy mi hned naskočilo, že už niekoľko týždňov si každé ráno doprajem, dovolím svojich pár minut, kedy sedim v kresle a v tichu pozorujem rybičky v akváriu. Neviem, či toto možno nazvať meditáciou alebo tým čo mi chcela dušať povedať, no mám tieto chvíle rada.
Tiež som sa na tvoje odporučenie začala cvičiť dychové cvičenia z Martinoveho DVD. A keďže som cvičila podvečer, hned sa to prejavilo a ja som išla 3 večery po sebe spať o 2 hodiny neskôr ako zvyčajne.

V týchto dňoch často kladiem svoju ľavú ruku na hruď a spájam sa so svojou Dušou, volám ju, prihováram sa jej a zároveň cítim, že všetko je v poriadku.
Som zvedavá, čo všetko ešte krásne do seba zapadne, čo sa dozviem o sebe, čo uvidím, behom dalších dobiehajúcich 21 dni po terapii. To už si nechám na výstupnú konzultáciu.

Prajem Ti nádherný advent, všetko dobré k zajtrajším narodeninám, blízkym meninám, krásne, pokojné a čarovné Vianoce a zo srdca ďakujem.
Jana.

P.S. Zdielanie je povolené

Janka

 
.
 

NEMOCNÁ SPOLEČNOST

Milá Natálie, už dlouho Ti píši tento dopis, ale až dnes jsem jej dopsala.

Prošla jsem s Tebou velký kus cesty. Ozvala jsem se Ti v roce 2012, zaujalo mě, že ses narodila 12.12. jako moje dcera, které jsme dali jméno Natálie, jaká "náhoda" 

Pročítám si svůj první email, píši Ti, že hledám a nevím co hledám, ale vyčerpává mne to. Tenkrát jsem vůbec nevěděla, co obnáší být žena, manželka, matka. Neměla jsem ani páru o tom, co bych chtěla dělat, co by mě naplňovalo a dokonce jsem ani nevěděla, jak být chvíli sama se sebou, a nic nedělat.

Vůbec nechápu, jak jsem mohla takto žít, skoro bych řekla, že jsem promarnila 40let mého života v absolutní nevědomosti. Oči mi otevřela až spolupráce s Tebou. Přišla jsem, asi jako většina lidí, kvůli velmi dobrým referencím a nyní s Tebou pracuji už druhým rokem, toto letí... Začala jsem s testy 5 typů zranění. Konečně jsem si přiznala nějaké věci z mého dětství a vyplakala se. Pak jsem cítila, že musím jít dál, tak jsem Ti napsala o terapii. Měsíc na to jsem byla na pevném emocionálním základu a konečně jsem začala mít pocit, že to tady na tom Světě ještě vydržím, a dokonce si to tady i užiju. Můj proces změny, nebo transformace, bych přirovnala k uschlému stromu, který konečně dostane to, co potřebuje- péči, pozornost a vodu Doslova jsem rozkvetla jako strom, moje dvouletá práce už nese ovoce. Umím si doma jasně říct o to, co potřebuji (manželovi se to líbí), začaly mi opět růst vlasy (měla jsem je dost řídké), moje dítě se zklidnilo a máme k sobě blíž než kdy před tím. Jak už to tak bývá, změnil se mi okruh přátel. Někteří lidé z mého života zmizeli a přišli noví přátelé. Rozhodně ale pozoruji, že už nepotřebuji trávit čas s lidmi, mimo svou rodinu. Ve svém muži jsem objevila nejlepšího přítele, kamaráda i milence. Spolu tvoříme, radujeme se, spolu i mlčíme a spolu také hovoříme i o méně příjemných věcech. Vzájemně se podporujeme a plníme si sny. Je to jediný vztah, do kterého cítím, že se vyplatí investovat svou energii a čas (kromě našeho dítěte).

V mém okolí je čím dál více lidí, kteří se probouzejí do své síly, zbavují se různých zátěží z minulosti a chovají se rovně a poctivě. Dříve jsem měla dojem, že je celá společnost nemocná, nikdo nic neví, jen bloumá, myslí jen na sebe a každý jen přežívá jako ten uschlý strom. Pochopila jsem, že jsem v druhých viděla sama sebe. Goodbye, stará Majdaléno! 

Děkuji, Natálie. Užij si podzim a 1.11. na viděnou, Magdaléna

 
 
 
 
Ahoj Natali, povedal by som to takto...
 
Niektorí z tých najlepších liečiteľov a terapeutov, čo poznám, nemajú nijaké diplomy, kvalifikácie či tituly pred a za menom. Nenapísali nijaké knihy a nebývajú hosťami TV relácií. Ale sú tak absolútne súcitiaci, ochotní hlboko načúvať bez predsudkov, ochotní znášať tie najintenzívnejšie energie v svojej neotrasiteľnej prítomnosti. S ich láskavou pozornosťou sa neakceptovateľné presúva do oblasti akceptovateľnosti, traumy môžu vyplávať na povrch bez hanby, temnota sa mení na svetlo, človek sa môže cítiť plne integrovaný v bezpečnom priestore, bez strachu. Sú rovnako doma v tichu ako v tých najsrdceryvnejších osobných príbehoch. Nemajú pocit “ja som expert a poznám všetky odpovede”, nevidia sa ako veľkí spasitelia ľudstva alebo osvietení guruovia. Títo neznámi, neobjavení Budhovia sú terapeuti a učitelia budúcnosti, nádej ľudstva – a možno to ani len netušia.
 
Maj sa, Marian 
 
 
Milá Natali, 
rád bych Ti ještě jednou poděkoval za profesionální a přesto lidský přístup už během emailové komunikace a posléze i během osobního setkání v terapii.
Nikdy předtím jsem nic tak silného a osvobozujícího nezažil. Jako námořník na své vnitřní síle pracuji už řadu let, ale přesně tento úhel pohledu na moji věc mě nadchnul. Oceňuji Tvou schopnost s lehkostí a humorem pojmenovávat věci, spojovat souvislosti a pak ukazovat řešení. Máš výborné analytické myšlení a přesto zůstáváš intuitivní a jemnou ženou. Rád bych k Tobě poslal svou ženu, zatím se odhodlává. Za sebe tedy velmi děkuji a opatruj se. 
Jirka  
 
 
 
Ahoj Natálko,

děkuji Ti za půlroční intezivní cestu, kterou jsme spolu prošly prostřednictvím několika terapií a testu 5 typů zranění. Na první terapii k Tobě (Pevný emocionální základ) mě to dovedlo letos v březnu a již po ní se začaly dít velké změny, opravdu jsem se začala cítit daleko silnější a jistější a dokonce mě až překvapovaly mé nové reakce – a nad některými žasnu a zvykám si doteď. Postupně jsem si dodělala testy 5 typů zranění a když mi došly výsledky, tak i přes dost vysoká čísla (3 zranění vysoko přes 100%), jsem cítila klid, protože jsem věděla, že už jsem na správné cestě k léčení. S výsledky mi došla spousta souvislostí v mém životě, zejména všechny události co mi přicházely opakovaně a některé mé vzorce chování, a již toto poznání byla velká úleva. Dále jsme pak na zraněních pracovali společně na dalších terapiích, poslední v červenci, a procenta letěla dolů.

Mám velkou radost když se za půlrokem ohlédnu co všechno se mi podařilo vyřešit a jaké změny v životě mi nastaly. Některé jsou doslova hmatatelné a to i v podobě změny fyzického vzhledu, které si všimlo hodně lidí v okolí. Jsem nyní v klidu, vyrovnaná, cítím svoji vnitřní sílu, zlepšila se mi intuice a schopnost vnímání a také se mi velmi otevřela moje ženská energie. A jsem šťastná.

Všem Tvoje terapie doporučuji, chce to trpělivost a kus práce na sobě, ale stojí to za to, pak se začnou dít zázraky a nakonec přijde ten zázrak největší a do života vstoupí Láska.

Přeji Ti hodně štěstí a mnoho dalších zázračných terapií

Mirka
 
 
 
 
Krásny deň Natália,
najskôr sa musím ospravedlniť, že som nenapísal včera ako som sľúbil. Prečítal som si o sľuboch na FB a vezmem si to k srdcu. 

Dnes je to 21 dní čo som bol na terapii v Prahe a idem Ti napísať čo sa od vtedy v mojom živote udialo, či zmenilo.
Po návrate sa s povinnosťami alebo s vecami, ktoré som musel vybaviť, roztrhlo vrece. Neviem ako, ale stíhal som to a všetko spravil. Čo ma ale veľmi teší, vzťahy doma sú úžasné. V práci sa mala moja pozícia a pracovisko rušiť, ale po predbežných informácií z tohoto týždňa, by to malo ostať a po návrate z Afganistanu budem mať opäť svoju pozíciu aj s možnosťou vyššej hodnosti a teda aj trochu vyššieho platu. Neviem, ktorý deň po terapii sa nám ozval finančný poradca a minulý týždeň sme sa stretli - pomôže mne a Zlatke skorigovať naše dlhy. Seba vnímam trochu veselšieho a aj keď finančná situácia nie je zavidenia hodná, pozerám sa na ňu s úsmevom a spokojnosťou, a vierou, že bude lepšie a že to so Zlatkou zvládneme. Inak som nespozoroval nič... to vieš som chlap a mužské pozorovacie zmysly nie sú také dobré ako ženské. Neviem ako dlho budem v Afganistane (rád by som tam bol tak dlho ako to bude možné) je veľa variant 3,4 alebo 6 mesiacov. Ešte jedna dobrá správa. Postupový test z angličtiny som spravil na 75 % čo ma teší, lebo som postúpil do ďalšieho ročníka a na budúci školský rok by som chcel spraviť štátnicu z Angličtiny. 

Ešte ku konzultáciam po terapii.
Milá Natália, neviem, čo by som sa mal spýtať. Skôr by som prijal nejakú radu, alebo odporúčanie. Spoznala si mňa a moje problémy a tiež aj rany z minulosti. Viem, že po návrtae sa určite stretneme aby som zlepšil môj život, Zlatkin a život mojich dcér.

S prianim krásne dňa
Štefan
 
 
.
 
Ahoj Natálko,

právě jsem dospěla k názoru, že je správný čas na tento e-mail :-)

V první řadě chci říct, že jsi mi rozšířila obzory. Nikdy jsem na něco "mezi nebem a zemí" nevěřila. Celý den byl úžasným poznáním a já si připadala jak Alenka v říši divů. Spíše jsem zkoumala, jak to všechno děláš a jak je to možné, což bylo asi špatně a stejně jsem na to nepřišla. Ukázala jsi mi něco úplně nového a za to Ti děkuji.

Tu noc po terapii jsem měla nejkrásnější spaní, jako by mě někdo celou noc objímal a bylo mi krásně. Spousta věcí do sebe krásně zapadla a taky jsem si toho hodně uvědomila. 

Co se týče mého koktání, tak je to mnohem lepší. I když je zajímavé, že když mluvím s některýma lidma, tak pořád koktám. Naopak u spousty lidí se to krásně vyladilo a mluvím normálně, i když se třeba sem tam zadrhnu, ale je to takové "přirozené". Myslím si, že jsem díky Tvému jednomu příspěvku pochopila, proč jsem strašně koktala u zkoušek. Hrozně jsem se bála, že budu koktat a pořád jsem na to myslela. Samozřejmě jsem celým 50 minut koktala, jsem se tak hrozně styděla, chtěla jsem utéct a přestat mluvit. Pochopila jsem, že když to nepustím a budu se pořád za to odsuzovat a stydět, nikdy se toho nezbavím.

Až na terapii jsem pochopila, kdo je z mých rodičů ten "zlý". Celou dobu jsem křivdila tátovi. Myslela jsem si, že on ublížil mně, ale přitom jsem ho nenáviděla a odsuzovala neprávem já. Můj přítel, jak kdyby to celou dobu viděl a snažil se mě sblížit s tátou a naopak od mámy mě odtahoval, protože viděl, jak mi ubližuje. Krásně to do sebe zapadlo. Všechno jsem si to srovnala a přijala to tak, jak to je. 

S přítelem jsme se i více sblížili. Přijde mi, jak kdyby mi ukazoval správnou cestu a já zase jemu. Začala jsem si o trochu víc věřit. Také se zkouším spojit s mojí Duší, ale zatím, mi to teda vůbec nejde. 

Také mi z velké části odezněla bolest vaječníku. Ještě asi tři dny po terapii jsem cítila neustálou bolest, pak to odeznělo úplně. Asi po týdnu, jak kdybych věděla, že dojde moje mamka a vaječník mě zase rozbolel, jak kdyby mi říkal, že dojde. Pak když došla, tak bolest odezněla a od té doby je to v pořádku. Jen v posledních pár dnech se mi občas na pár sekund ozve, ale pak to zase zmizí. Také má první menstruace po terapii byla úžasná. Žádná nesnesitelná bolest a těžké nohy, ale bylo mi fajn, jak kdybych ani menstruaci neměla. Ovšem u další se mi zase ta bolest vrátila a zase jsem měla těžké nohy. Tak nevím nevím... Myslím si, že do těchto problémů spadají i moje problémy v oblasti sexuality, intimity a mého ženství. Mám takový pocit, že to má něco společného s tím, že jsem ve své Yoni viděla moji mamku, jak pláče. Toto jsem vůbec nepochopila a nevím co mi to mělo říct. Trápí mě to a ráda bych se na to s Tvojí pomocí podívala.

Zkrátka chtěla bych na sobě pracovat. Nyní si myslím, že mě brzdí ve spokojeném životě problémy z předchozího odstavce, moje nesamostatnost, nízká sebedůvěra a také neschopnost se spojit se svojí Duší. Budu vděčná za každou Tvoji radu.

Děkuji za to, že jsem Tě mohla poznat. S láskou Marcela 
 
 
 
.
 
Ahoj Natalka, 
este pred vystupnou konzultaciou mam potrebu ti napisat spatnu vazbu...

Velmi dakujem, ze si objavila, kto som, a ze si s sa s tym so mnou podelila.. 
Nebyt toho, tak mozno cely zivot prezijem, bez toho aby som to vedela. Neviem si predstavit, ako inak by som sa to dozvedela..A je to pre mna zivotne dolezite poznanie.
Na terapiu k tebe som neprisla s nejakym konkretnym problemom, ak by som to co najpresnejsie mohla pomenovat, tak moj problem bol ten, "ze som...a neviem kto som", nevedela som vobec odkial fuka vietor.....od vela ludi som pocula: si dobry clovek..od niektorych..si zlaaa..Naozaj som netusila kam patrim a kde je moje miesto...
Ako kazdy, aj ja som chcela svoj problem pomenovat a nazvala som si ho: "zly vztah s matkou". Ten problem, ktory som si vytvorila vlastne neexistoval:) mam skvelu mamu:) Len ona nevie kto je, ale myslim, ze o to ani nema zaujem...Je spokojna so svojim zivotom..

Krasne si mi to nacrtla..
Co sa zmenilo odvtedy? Natalka, nic zasadne, a predsa vsetko:)))
Snazim sa vyuzit svoj potencial v prospech seba aj inych.. je to praca na cely zivot..
Uz viem rozlisit ludi podla toho ako na mna reaguju, podla ich reakcie viem kto su oni:) a velmi ma to bavi..
Stale mam svoj bezny a krasny zivot, ktory je obohateny o nadherne poznanie...

Nezmenilo sa v zasade nic a predsa vsetko..Uz to nikdy nebude ako predtym.
Ani neviem ako vyjadrit vdaku..lebo to sa neda slovami..je to tak ako ma byt a ty tu vdacnost urcite citis a vracia sa ti mnohonasobne, som o tom presvedcena.

Lenka
 
 
.
 
 
Ahoj Natálko, 
doma to jde čím dál líp, je to škola života rodiny..manželství...
Cítím se celkem hezky, je to o mnoho lepší než před terapiemi děkuji, teď si připravuji v mysli plán úspěšného podnikání, pomáhám ve veganské restauraci a ráda bych časem založila zdravou kavárnu s velkým prostorem pro děti.

Zjišťuji že jsem asi hodně ambiciózní a že jsem se asi potlačovala, jakoby objevuji kdo vlastně jsem, znovu, protože jsem v dětství hrála roli toho, kdo bude příjímán a ne toho, kdo jsem :-)
A ten přebytek tvůrčí energie se pak projevoval třeba koukáním po jiných mužích a touha si něco dokazovat...teď ho třeba budu moci vložit do něčeho prospěšnějšího a seberealizujícího.

Moc ti děkuji Natálko, Kamila
 
.
 
 
 
FOTKY S VIP 

...."Roky jsem sbírala snímky na kterým jsem vyfocená s VIP osobnostmi. Dříve jsem si připadala více -in-, chlubila jsem se kde to šlo a pak přišlo pochopení.  Nastavila jsi mi krásné zrcadýlko.  Prozřela jsem, pochopení bylo v tom, že jsem jiným lidem dávala vyšší hodnotu než sama sobě, s "lepšími, úspěšnějšími a krásnějšími" lidmi jsem si také připadala lepší, krásnější a úspěšnější, ale jen když jsem se dívala na snímek. Byli mým vzorem, například David z Depeche mode. Jinak bylo mé sebevědomí nulové. Pracuji s Tebou nyní na svém sebehodnocení a sebenazírání. Objevuji v sobě skryté síly a schopnosti a už necítím potřebu se fotit se všemi těmi "in tvářemi", protože vím, že já nejsem méně než oni a oni nejsou dál než já, je to iluze a klam našeho egoismu"  :-)

Klára
 
 
 
 
 
POROD NA ZKOUŠKU

Na terapii hrou u Natálky jsem měla možnost si vyzkoušet porod nanečisto formou her. Hrála jsem paní, která měla otočené miminko zadečkem a "doktor" na ni tlačil. Měl vše naučené a nevnímal, co žena cítí, a stresoval ji. Jelikož maminka (já) neměla k němu důvěru, vzala porod sama do svých rukou. Byla to nádherná energie, dokonalá harmonie. Vnímám tuto situaci jako dar. A možnost rodit na nečisto, mi ukázala jak dokáže být žena silná. Byla to taková malá průprava na můj porod. Došlo u mě k velkému uvědomění. Komunikuji se svým miminkem, vím, kdy si hraje v bříšku, kdy spinká, jak se cítí a to mi dodává vnitřní klid. Přála bych si, aby více žen byly napojené, vnímaly své pocity a daly přednost sv&eacu te; intuici. Byly by více v klidu a nenechaly se strašit od lékařů, kteří jsou naprogramováni na starý program. Zjistila jsem, že tento systém je založený jen na strachu, penězích a autoritě bílého pláště. Mám radost, že přibývá stále více žen, které dělají věci vědomě a chtějí mít svůj porod pod kontrolou. Tzn: spokojená maminka = spokojené miminko. Díky terapii jsem získala velkou důvěru v sebe a věřím svému děťátku, a to je pro mě nejdůležitější. Taky věřím, že si maličký vybere ten správný den a čas, který bude pro něj nejvhodnější. Není potřeba žádných vyvolávacích injekcí a zásahů. Miminko ví nejlépe , kdy přijít na svět. Moje přání je přirozený porod. Těším se moc na ten zázrak, kdy vykoukne miminko poprvé na svět. A my budeme celá rodinka na něj s láskou čekat. Maminky nenechte se manipulovat od lékařů do zbytečných úkonů, nepodléhejte strachům a dejte pouze na své pocity. Držím pěsti ať je nás, co nejvíce. Děkuji, Natálko, že jsem byla součástí této nádherné terapie a mohla jsem prožívat tyto obohacující zkušenosti. Klaním se Tvé nádherné Dušičce. 

S láskou Katka
 
 
EMOCE 
..."Moje emoce jsou jako kyvadlo, chudák děti a manžel :-) Ráda bych se uklidnila, potřebovala bych se naučit jak s emocemi pracovat doma mezi péčí o domácnost a péčí o rodinu, ale žádná teorie mě nezajímá, proto píšu Vám, Natálko...." únor 2014, Katka Jarošová
 
"Ahoj Natálie, po dvou terapiích si troufám svobodně říci, že jsem jiný člověk. Cítím se více klidná a milovaná mojí rodinou. I já jim umím lépe projevit svou lásku a přízeň. Najednou mám pocit, že jsem kolem sebe měla nějaké zvláštní pouzdro a nic nemohlo dovnitř, nic nemohlo ven. To pak štěstí a spokojenost nemá jak příjít... Naštěstí je to pryč, mohu svobodně fungovat. Za všechno Ti děkuji, bylo to nesmírně přínosné... " květen 2014 Katka 
 
 
 
 
Milá Natálie
Už jsem se nemohl koukat na to, jak zatěžuju svoji vlastní milovanou rodinu svou nečinností. Mám pocit selhání a nejradši bych se neviděl. Nevím co se stalo, ale minulý týden jsem se vracel z práce a najednou mi něco došlo. 

Jsem 11 let v manželství a z krásné chytré ženy jsem stihl udělat otroka mých potřeb, domácnosti a našich dětí. Mé děti jsem zdeformoval svými příkazy, zákazy a znevažování jejich problémků. Ve škole jsou zakřiklé, snaží se zavděčit a nemají svůj vlastní názor. Moje žena kdysi mívala krásné dlouhé vlasy, tedˇ je má mastné a svázané do copu, aby jí v úklidu domácnosti nepadly do tváře. Když už má uklizeno, děti přijdou s úkoly a večer otravuju já s nějakou erotikou. Někdy jsem byl tak cáklej, že jsem jí vyčetl neumyté nádobí v dřezu, když se dívala na její seriál. Nenapadlo mě ho prostě umejt. Často jsem ji slýchal plakat v koupelně, ted´už ani nemluví. Tolikrát se mi snažila říct co potřebuje, co bych mohl a nebo měl aby to či ono fungovalo a já ji vždy nějak odsekl, odmítl a nebo přehlížel... 

Často jsem se uklidňoval, že jsem jen obyčejný chlap a naši otcové nebyli jiní, ale nějak mi to sebeobelhávání už nešlo pod nos. Poprvé v životě si přiznávám, že mám problém, který neumím řešit a proto hledám pomoc, našel jsem si Vás.

Mirda
 
 
 
Ahoj Natálko,

Píšu zpětnou odezvu na terapii v Zlíně, a mé zranění Duše - Ponížení.

Důvod, že jsem podstoupil testy byl ten, že jsem v životě stále opakoval stejné chyby. Věděl jsem, že mám v životě problém, ale nedokázal jsem ho sám pojmenovat, najít příčinu, zpracovat...Jak jsi psala, knížky a teorie je jedna věc a praxe druhá.

Testy se mi vypracovávaly dobře, i když některé otázky byly těžké. Výsledky testů byly pro mně překvapivé o to víc, že jsem takový typ zranění vůbec nečekal. Hned mi bylo jasné, že sám si s tím nikdy nedám rady, a budu muset podstoupit terapii, jinak bych svůj život jel dál ve starých kolejích s vagónem plného zranění. Po objednání termínu jsem už začal pociťovat nejistotu, strach..., neměl jsem tušení co a jak bude.

Ale zároveň jsem se těšil. Měl jsem víru. 

Terapie byla náročná a velmi zajímavá, neměl jsem ponětí o takových metodách terapie.

Den po terapii najednou bylo nějak vše jiné, staré vzorce mého chování mi nic neříkaly, nějak všechno bylo jiné....

Asi po třech dnech jsem začal cítit, jak by za mnou pořád někdo chodil, měl jsem tendenci se pořád ohlížet za sebe. Následující dny už jsem to cítil po mém pravém boku, a další dny jsem to cítil přímo pře mou hrudí. Uvědomil jsem si, že to je moje duše, která se chtěla opět se mnou spojit. Nekladl jsem žádný odpor, jen pozoroval co bude, a po pár dnech jsem už začal cítit obrovský klid a pokoj v mém srdci jaký jsem nikdy nepoznal. Já a moje duše jsme opět byli spojeni. Mou duši mám teď moc rád. Dostalo se mi pocitu, jak bych už všechno měl, nic mi nechybělo, nikam se neženu, a co přichází během dne...beru jako krásný dar. Těším se z každého ranního probuzení .....

Zmizel i strach, který mě ovládal přes 40 let - nevím jak jsem to mohl vůbec zvládnout ?

Ještě jednou děkuji

Mirek
 
 
 
NEMÁ SMYSL OBVIŇOVAT DRUHÉ
Mila Natalie,
ospravedlnujem sa, ze tak neskoro odpovedam...nejak som sa k tomu nedostala skor.

Rada by som sa podakovala za vsetok cas a pracu, ktoru ste mi venovali, velmi si toho vazim.

Na testy som sa velmi tesila a bola som zvedava na vysledok...aka bude moja "diagnoza" :)))))
Prvy test bol pre mna najtazsi...tie otazky ma dost zaskocili ... v tom zmysle, ze som sa musela najprv poriadne zamysliet a odpovedat uplne z hlbky duse.
Pri niektorych otazkach som si uvedomila, ze som takouto myslienkou, situaciou nikdy predtym nezaoberala.
Odpovedala som na vsetky otazky uprimne, ale niekedy som sa nevedela 
rozhodnut medzi dvoma moznostami a tak som sa priklonila k tej moznosti, ktora mi bola prave blizsie.

Vo vysledkoch mi najviac percent vyslo zranenie zo zrady...a ja som si uvedomila, ze tie zranenia su nielen od inych ludi, ale sposobila som si ich aj ja sama...myslim tym, ze ma trapi to, ze som v minulosti nejakym sposobom zradila ludi, ktori su mi najblizsi a ja si to sama neviem odpustit.

Za posledne roky som si precitala dost vela knih, aj clankov na internete, na rozne temy: ako byt stastny, ako si riadit svoj zivot, ako rozmyslat, ake rozne metody vyuzivat k lepsiemu zivotu...
Z toho vsetkeho som sa naucila, ze len ja sama som zodpovedna za svoj zivot, nema zmysel obvinovat inych ludi, a ze musim na sebe stale pracovat.

Vlastne aj preto som Vas oslovila, Natalia...myslim, ze potrebujem niekoho, kto by mi pomohol.
So zaujmom citam vase prispevky, pribehy zien, ktore vdaka Vasej pomoci, zlepsili svoj zivot.

Budem rada, ak mi date vediet, akym sposobom by sme mohli dalej spolu pracovat.

Prajem Vam krasny den, Valeria
 
 
SMYSL ŽIVOTA  
Je mi 38 let a celý život jsem kolem sebe slýchala, jak lidi hledají smysl života. Někdo říká, že jeho smyslem života je jeho firma, děti nebo rodina, cestování nebo studium. Já byla totiž jednou z nich donedávna. To všechno je pomíjivé a navíc "ne moje". Opravdovým smyslem života je POZNAT SÁM SEBE a to jsem pochopila až po těžkých životních kolapsech, které mě přivedly na terapie k Natálii. Poznat sebe sama je to, co mi nikdo nevezme, není to závislé na okolnostech ani na okolí, je to proces dějící se uvnitř a jen ten, kdo hledá pochopí to, co zde líčím...

Hezký večer všem nacházejícím. Míša

 

Moje zkušenost s Natálií

Vidí do nás a má nás přečtené už z emailové korenspondence :-), má vyšší vedení a dobře ví co dělá. I když má před sebou lháře, děvkaře nebo sobce, jedná s ním s úctou a jemně. Klobouk dolů a díky za otevření očí, s úctou Leoš.

 

Můj NEJLEPŠÍ dosavadní DÁREK byla před rokem Tvá terapie, Natálko. Byla to moje první terapie u Tebe a po ní následovaly další 3 setkání. 
Po mnoho let jsem uvažovala jak si udělat radost, co si přát, ale životní události mne přivedly až na dno propasti, kde jsem toužila zahlédnout světlo a ze všeho se pěkně rychle vymotat. 1. prosince mi bude 36 let a mohu říci, že už rok žiji, protože do té doby jsem jen přežívala a bojovala o své místo na světě ! :-) Tedˇje tomu jinak. Naučila jsem se vnímat více své tělo, všímám si svých myšlenkových dálnic a užívám si intimitu a blízkost v partnerství. Jasně, stále mám na čem pracovat, ale to se nedá srovnat s bojem v předchozích letech. Všem milým střelkyním a obzvláště Natálce, přeji překrásný závěr roku 2013. Děkuji že jsi tady s námi!  <3 Vlad'ka Z.

 

Milá Natálie,

22. září jsem navštívila Tvoji terapii Pevný emocionální základ a 2. listopadu Vztahy a vazby.

Po první terapii bylo těžké Ti napsat nějakou zpětnou vazbu. Jednak samotná terapie pro mne byla velmi intuitivní a její výsledky jsem sice cítila, ale těžko konkretizovala či verbalizovala. Také to bylo opravdu „silné kafe“ a byla jsem po tom dlouho velmi unavená.

Při druhé terapii jsem si připadala mnohem více vědomá (si toho co se děje) a stejně tak lépe vnímám dopady. Těžko se to vkládá do slov a popsala bych hodně papíru, kdybych měla napsat o všech změnách, co mi tvoje terapie přinesly. Takže jen to nejdůležitější…

Od malička jsem se zajímala o duchovno a seberozvoj. Přečetla jsem spousty knih a dokonce jsem vystudovala psychologii. Také jsem se zajímala o zdravý životní styl, cvičení, hubnutí… Byla jsem chodící encyklopedie, ale velmi silně jsem si uvědomovala, že to co vím, neumím využít k praxi, neumím to žít, takže mi to všechno bylo k ničemu. Teprve díky tobě jsem začala něco dělat, nejen si o tom číst, ale žít to. Tvoje terapie totiž není studijní seminář a přesně tohle jsem potřebovala… Nyní to ale pokračuje jako domino, sama od sebe se začínám řídit tím, co jsem tak dlouho věděla, ale nedělala jsem to, začínám všechny ty věci chápat v souvislostech, jako by se mi otevíral další rozměr. Situace dostávají smysl, ať už to, co se mi dělo dřív, nebo to, co se mi děje nyní. (Trochu to má tu nevýhodu, myslím, že o tom píšeš na svých stránkách, že čím víc do toho člověk začíná vidět, tím víc se mu toho odkrývá, na čem je třeba ještě zapracovat. Ach jo. 

Také, a byl to hlavní cíl mojí druhé terapie, jsem si v sobě vyřešila svůj vztah s nevlastní matkou. Upřímně, moc jsem tomu nevěřila, že se mi opravdu po jedné terapii podaří sejmout to břímě, co s sebou celý život nosím, ale jsem velmi příjemně překvapená, jak moc se mi ulevilo, oprostila jsem se od toho a hlavně už se nestavím do role chudinky. Občas moje podosobnost „oběť“ někde vykoukne, ale já jí rychle zase zaženu. Zatím vykukuje docela často, ale zase vždycky zaleze. Když nejsem v roli chudinky, chytám otěže svého života do svých rukou a přesně tohle mi chybělo.

Také se mi bezprostředně po první i po druhé terapii stalo, že jsem se ocitla "tady a teď", světla svítila, barvy zářily, listí pod nohama šustilo jako nikdy. A já se jenom v úžase nad tou krásou světa usmívala. Teď už je to snazší vědomě se do toho stavu vrátit (trénovala jsem to už i před terapiemi), ale po terapiích to bylo opravdu dechberoucí. Mohlo to být tím, že jsem se na terapiích spojila se svojí duší?

Ještě mám na Tebe jeden dotaz. Od malička jsem si přála být spisovatelkou. Asi 3 roky mám i příběh. Vždycky jsem napsala pár stránek, ale pak jsem je zase smazala s tím, že stejně nemám talent, stojí to hodně času, který bych mohla využít produktivněji, a námahy. Ale touha psát se mi vždycky vrátí a je čím dál těžší na ni nemyslet. Po druhé terapii se mi zase vrátila a nechce odejít. Je to jen náhoda? Existuje nějaká technika, jak se zeptat duše nebo něčeho vyššího, jestli má smysl se do psaní pouštět? Ale abych dostala jednoznačnou odpověď.

Poslední dotaz mám, jaké vonné tyčinky používáš a také hudbu při terapiích, jestli mi to můžeš prozradit.

A pak už jen srdečné tisíceré díky, Natálie.

Ani
P.S. Život mě baví, protože je hravý.

 

SVATÁ TROJICE

Ahoj Natálko, chtěla bych Ti poděkovat za poslední terapii, kterou jsem u Tebe absolvovala... říká se svatá trojice, já u Tebe absolvovala 3 terapie - a opravdu, jak se říká, do třetice všeho dobrého... Všechno to tak úžasně zaklaplo! Naprosto se mi změnil život a to tím, že jsem přijala sama sebe, svůj plán duše a odblokovala se a díky tomu mohla na vše již koukat z jiného pohledu - z pohledu nadhledu. Děkuji, že jsi mi byla prostředníkem pro nalezení sama sebe, pro získání důvěry v sebe sama a život samotný. 

S Láskou Lenka

.

MANŽEL SE ROZPLAKAL- příběh paní Anny 

Jednou mi moje dcerka řekla "Maminko, najdi si paní, která tě bude mít ráda a pak budeš zase št'astná". Moc jsem tomu nerozuměla, skoro to vypadalo, že mě má tříletá dcera nabádá k lesbickému vztahu .-) Čas utíkal a já to pustila z hlavy. Pak byla oslava manželových narozenin a moje známá mi během příprav ukázala na facebooku profil Natálie. Anička začala křičet něco jako "maminko, to je ta krásná paní, kdy se s ní uvidíme?" a mě začalo svítat. Jak mě jen mohlo napadnout, že se moje vnitřní stavy úzkostí a marnosti nedají poznat z venčí? Poznala je na mě moje malá dcerka a to jsem se před ní všemožně ovládala!

A pak už to bylo rychlé. Manžel se jednoho večera rozplakal a prosil mě, at' se sebou konečně něco udělám, protože má dojem, že se mu ztrácím před očima. Vystrašil mě a celou noc jsem nespala. Ještě v noci jsem napsala Natálii prosbu o konzultaci a návrh terapie. Za necelý měsíc jsem se ocitla ve skupině pár lidí, kteří byli nervozní a plni očekávání jako já. Velice jsem ocenila, že svou terapii Natálie pojala velmi odlehčeně a bez nějakého většího otvírání našeho soukromí. Už po první přestávce jsem byla s účastnicemi "nejlepší" kamarádka a to se mi nestává, jsem v celku uzavřený introvertní člověk. U Natálie jsem zjistila, že to byla jen moje schránka, kvůli zranění ze školních let, kde mě děti šikanovaly pro můj dobrý prospěch. Po první terapii se Anička pořád smála a kreslila obrázky maminky se světýlky nad hlavou <3 Pak jsem cítila nutnost pokračovat, věděla jsem, že musím jít dál, jinak se brzy ocitnu opět na začátku a zhroutí se mi manželství. Pochopila jsem až s téměř ročním odstupem, co tenkrát Anička myslela tím "paní, která tě bude mít ráda". Natálie nám všem dává tolik lásky, citlivosti a pozornosti a to nejen na terapiích, ale už před nimi na vstupních konzultacích nebo také na výstupních konzultacích. Je to duše plná trpělivosti a lásky a také laskavosti, tímto si získá srdce i důvěru každého ustrašeného pytlíčku, jako jsem byla já.

Mějte se všichni rádi, a postarejte se o to, aby do vašeho života mohly zázraky připlout tak rychle jako k nám. S pozdravem Anna

.

Ahoj Natálie,
dne 6. července jsme se potkali v Praze 4 na terapii a chci hrozně moc poděkovat. Velice mi to pomohlo začal jsem si hodně hodně veřit, mě se nyní daří skvěle jak v zaměstnáni tak i v osobním životě...

Děkuji Roman Hrabáček.

.

SYNDROM "HODNÉ HOLKY"
příběh Martiny 

Vždycky jsem všem musela vyhovět, aby byl klid. Největším učitelem mi byl manžel a šéf. Natálka mě ale přivedla až k mému tátovi. Takže znovu- největším učitelem mi být můj táta a jelikož jsem to nepochopila, musela jsem to prožívat s manželem a ještě se šéfem. Sprostě mnou manipulovali, využívali mne všichni 3. Zastrašovali a sesazovali, a tak moje sebevědomí bylo dost chatrné. Kdybych už jako dospívající "pochopila lekci", že mne můj táta svou manipulací a kritizováním tlačí do mé vlastní síly umět se za sebe postavit, obhájit si svůj názor a říct striktně NE, nemusela bych v tomto kolotoči prožít dalších 21 let. Jak už to tak bývá, kdo nevidí, uvidí. Kdo neslyší, uslyší...až bude pravý čas. Někdy potřebujeme dostat plno ran, abychom pochopili oč vlastně jde. 
Po Natálčiných terapiích mi začínalo svítat. Pochopila jsem, že je to všechno jen hra a já si mohu vybrat jak se budu cítit, jak se budu chovat a jak budu myslet. Já si dříve vždycky automaticky najela do postoje Chudiny a nyní vím, že to bylo zbytečné a jde to i jinak. Největší změny jsem zaznamenala ve svém manželství. Jednoho dne jsem postupně začala vyjadřovat svůj názor a přestala jsem u toho plakat. Manžel ještě více přitvrdil (opět zkouška) a já to ustála. Pak jeho zkoušky ustaly, je z něj klidnej beránek a rádi spolu trávíme čas. Uvědomuji si, že manželovo chování byla jen odezva na moji vnitřní Chudinu a stejně tak to bylo v práci. Z práce jsem sice odešla, ale našla jsem v sobě sílu jít na ŽL a zkusit to sama. Vyšlo to. Když se ohlédnu zpět, mám za sebou zatěžkávací rok práce s Natálčiným dohledem a jí jsem nyní velmi vděčná, že mne vždy dokázala tak jemně, a jindy zase nekompromisně, vrátit do mého středu, kde jsem sama sebou. 

S vděčností pro Natálku, Martina Dlabajová

.

STRACH ODEŠEL
-zpětná vazba na Individuální terapii v Praze 

Ahoj Natálie,

přišla jsem za Tebou řešit strach a ten odešel. Asi 2 dny po terapii jsem se ocitla v situaci, kdy bych dříve byla plná strachu a nejistoty, nyní jsem strach necítila. Avšak mi ta situace poodkryla něco jiného a to, že chci mít nad věcmi ve vztahu kontrolu (nepřítomnost partnera, nezájem partnera). Proplakala jsem to a pláču častěji než dříve, ať už to trvá pár vteřin či několik minut. A cítím se lépe. Cítím, že když tu situaci přijmu, vypláču si, že nemám nad tím kontrolu, tak mi je dobře. Obdobnou situaci příště přijímám snadněji a se spokojeným pocitem.
Měla jsem strach, že mě opustí přítel. Již se se mnou rozešel a nyní to přijímám i já. Rozchod mi dělá dobře, odchází ze mne napětí kontroly, napětí nejistoty a cítím se pomalu svobodná a šťastnější sama sebou. Odkládám staré vzorce a tvořím se vlastní cestu. Cestu, po které budu šťastná sama za sebe.

Děkuji za Tvoji pomoc. Opatruj se.

Lucka

.

NEMOCNÉ DÍTĚ JE LEPŠÍ... napsala pro vás Mirka 

"Myslela jsem si, že jsem jen starostlivá máma dvou dětí, ale uvnitř mi něco říkalo, že je něco jinak. Dlouho jsem odkládala setkání s Natálii, nakonec nás osud svedl dohromady úplně náhodou. Potkala jsem ji na obědě s rodinou a napadlo mě ji hned k večeru kontaktovat emailem. Domluvily jsme se na klasické konzultaci po facebooku a konečně mi začalo svítat. Přihlásila jsem se pak na terapii a i když jsem se hodně bálasebrala jsem veškerou odvahu a přijela jsem. 
Natálka je sluníčko, krásně se mi s ní pracovalo na mém tématu. V terapii mi jemně ukázala, jak můj strach skličuje mé děti. Jedno mé dítě je úzkostlivé a bojácné, je z něj taková třasořitka a všechno jej oslabuje, nestačí svým vrstevníkům, smějí se mu. Byl to smutný pohled, který každý mámu rozpláče. V mém druhém dítěti jsem vypěstovala chronickou nemoc, z které se samo po letech úspěšně dostávalo, protože léky mi odmítalo, jenže já jej svým strachem znovu vracela do nemoci. Nějak jsem přehlížela signály, že je dítě zdravé. Jinými slovy, ač je těžké si to přiznat, bylo pro mne lepší mít nemocné a závislé děti než je mít zdravé. Moje potřeba o druhé pečovat a dělat z nich nemohoucí a na mně závislé jedince, má původ v mém strachu, že zůstanu sama, opuštěná a nemilovaná. Natálka mi v terapii ukázala, že tento strach pochází z mé rodové linie, já tento strach a vzorec chování jakoby sdědila. A to bych si chtěla zpracovat na mé další terapii v létě. Pravdou je, že mi moje první terapie hodně dala, stále z toho čerpám a uklidňuje mě podpora Natálie, že bude všechno v pořádku. Natálie mi ukázala, jak můj nevyřešený vztah s manželem aktivoval mé podvědomé chování, kvůli kterému jsem se od manžela distancovala a tady začala moje "práce" na mých dětech. Dopracovala jsem to až do stádia,ve kterém jsou mé děti neschopné žít plnohodnotný život a dělat to, co je baví. Moje manželství je v troskách a já vím, že změny musí přijít z mé strany, jinak dopadnu stejně jako ženy v mém rodě. Snad není pozdě... 
Budu ráda, když můj příspěvek zveřejníš, Natálko, rodiče se často dopouští chyb, samozřejmě nevědomě, a než si uvědomí, co natropili, bývá už pozdě. Hezký den, díky za to, že jsi. Mirka "

.

Ahoj Natálko,
děkuji ti za krásný mail.
Vykouzlil mi úsměv na tváří a úplně cítím z toho tu pohodu 
 Chci ti taky poděkovat za sobotní den, hodně mi to dalo, hodně jsem si uvědomila ale taky vím že mě čeká hodně práce. Jednou terapii to nekončí, ale teprve vše začíná  Taky ti chci říct, že se mi ulevilo, ohromně!!! Nedokážu to dost dobře vysvětlit, ale je to taková vnitřní úleva. Kdysi jsem si říkala, že táta za své projevy vlastně nemůže a že bych mu to měla odpustit, ale je něco jiného když si to člověk jen řekne nebo když to vychází opravdu z vnitřku, z mé podstaty. A po sobotě to vychází ze mě zevnitř.  Uklidnila jsem se, řekla jsem díky tobě nahlas věci které bych asi nikdy jindy neřekla, přijala jsem své geny se kterými jsem někdy bojovala (nebo spíš s tím bojovalo mé okolí a já se cítila že jsem divná:-) ) a to mi moc pomohlo. Včera jsem byla na procházce v přírodě, sama a úplně báječně jsem si to vychutnávala a užívala.  Jsem taky ještě trochu unavená po té sobotě a nic se mi nechce, ani učit se mi nechce :-)  ale je to strašně fajn pocit.  Přeji ti krásný slunečný den 

Monča

.

Ahoj Naty,

mám opětovné nutkání napsat Ti již nyní
, neboť bych to asi do výstupní konzultace za ty tři-čtyři týdny zapomněla. Je to sice „jen“ dva dny, ale už na cestě domů autobusem jsem si uvědomila další věc. Díky tomu jsem celkově zase o něco klidnější a radostnější hlavně v situacích, kde jsem dříve nebyla. I když jsem v hlavě věděla, že někteří lidé jsou ještě ve spoustě věcech nevědomí a chovají se tak, jak se chovají, myslí tak, jak myslí, je zbytečné je za to soudit a zlobit se na ně. Jak jsem byla pyšná, že JÁ věděla vše nejlíp…:-D 
Ano v hlavě jsem měla si říkala něco jako „vždyť neví, nemohou za to, tak se na ně nezlob…“, ale uvnitř jsem stejně byla nervní, vzteklá a nechtěla to poslouchat. Ale teď to cítím uvnitř a žiji čím dál tím více. Uvědomila jsem si, že i já jsem vlastně ještě v mnohých věcech, ve kterých ty už třeba vědomá jsi, nevědomá! Nesoudíš mne přece za to, ani neposuzuješ. Jak tohle přichází, mizí moje potřeba někoho opravovat třeba i za přídavné jméno, které použije na nějakou situaci. Tak to vidí on, to je to, co si on o tom zrovna myslí, jinak to asi v ten okamžik nejde…. Chápu najednou jejich jednání, mám k nim pochopení a úctu…Není to asi na 100%, ale trénuji to.

Také, když ucítím zase ty tlaky v hlavě, které mívávám, prodýchávám celé tělo a uvolňuje se to. Představím si ten okruh energie v celém těle a po pár cyklech je hlava volná.

A táta? Zase je to o krok lepší! Vnímám, jak je hodný, vtipný a i starostlivý a pozorný.

Nu, ještě toho je více, ale nebudu Tě tím zahlcovat, ale s tímhle jsem se chtěla podělit.

A opět se klaním tvé trpělivosti a vědomí

 

H.

.

Ahoj Natálko,

zdravím tě týden po krásném Intimisimu ve Zlíně. Ještě ti napíšu postřehy, co se od té doby dělo, a v rámci výstupní konzultace pak zvlášť. Dnes ti píši, jak jsme byly domluvené, že ti dám vědět, zda přijedu na 18.5. do Zlína. Terapie Sebeláska je natolik pro mne lákavá a myslím že právě včas načasovaná, takže si ji nenechám ujít a ráda přijedu. Předpokládám, že podrobnosti a zadání před terapií přijdou od tebe těsně před termínem. Už se zase moc těším, ikdyž vím, že to někdy není jednoduché, co si tam při těch terapiích člověk prožije, co si uvědomí. Je to neuvěřitelné, ale to poznání za to stojí a sama na sobě vidím ten posun za ten rok, co jsem k tobě přijela do Prahy poprvé. Jsi darem a denně za to děkuji, že jsem dostala tu možnost a že se věci dějí :-) Moc díky opravdu.

Přeji krásný večer i ostatní jarní dny a budu se těšit na tvoje zprávy.

Blanka

.

Ahoj Natálko,
ještě jednou ti děkuji za skvělou nedělní terapii. Už si začínám uvědomovat spoustu věcí v mém životě, které jsem do teď dělala špatně, uvědomuji si to díky tématům co měli někteří z nás a nějakým způsobem se to týkalo i mého života, viděla jsem tu určitou situaci z jiného úhlu a vzala si z toho to svoje. Mým cílem je vědomě měnit své chování vůči dětem a své rodině, je to ta práce na sobě, o které jsi mluvila? Poctivě si všechny myšlenky zapisuju do deníčku :-)
Nicméně, mám stále pocit, že ještě nemám spoustu věcí dořešených nebo spoustu věcí nechápu, ještě to nemám ucelené, počkám, až si to všechno sedne a uvidím, na výstupní konzultaci si to řekneme :-) Buď pochopím a budu jednat a nebo k tobě přijdu na další terapii, ale chce to čas.

Na FB píšeš o změnách kolem narozenin, musím jen souhlasit, od mých 35 - tých narozenin, které jsem měla v říjnu mám silný pocit, že se musím změnit nebo můj život musím změnit, můj postoj k životu musím změnit, prostě nezabývat se "kabelkama, botama a oblečením" ale udělat si pořádek v sobě. :-)

Přeji ti krásný den Natálko :-)

Martina

-

Milá Natálko,

dnes jsem strávila pár minut smskováním s jedním z mých bývalých nápadníků. Poznala jsem ho před dvěma lety, když už byla situace v mém manželství tak nesnesitelná, že jsem se rozhodla, že si najdu milence. Manžel mě ponižoval, trpěl výbuchy vzteku, nelichotivě se vyjadřoval k mým vlastnostem i vzhledu, nedával mi dostatek peněz. Byla jsem na mateřské a měla jsem pocit, že rozvod není možný, že mám povinnost vše vydržet kvůli dítěti, které jsme oba moc chtěli. Jakmile padlo toto rozhodnutí, začali mě oslovovat muži na různých možných i nemožných místech. Dodali mi sebevědomí, pocit, že jsem žena nejen krásná, ale i chytrá a schopná. Ve spoustě věcí mi to pomohlo, začala jsem naplňovat jejich představy, například jsem coby nesportovkyně natrénovala a zúčastnila se prestižního závodu nebo jsem si prosadila a dokončila náročné roční studium. Postupně jsem tyto muže opouštěla. Jak jsem se měnila já, měnil se i můj pohled na ně. 
Dnešní smskování je tomu příkladem: „Už jsi mi našla nevěstu?“ „Tu si musíš najít sám.“ „Když já potkávám jenom nevhodný ženský.“ „Potkáváš takový ženský, jaký si zasloužíš. Změň sebe a přijde ta pravá.“ „Ta pravá je vdaná.“ A teď pointa: dřív by mi zalichotilo, že mě považuje za svou životní lásku a šanci, a začala bych ho třeba ujišťovat, že ho mám taky ráda, ale vždyť ví, že kvůli dítěti se nikdy nerozvedu. Nebo bych mu začala říkat, ať si nic nenamýšlí, že já jsem úplně strašná, vždyť můj manžel mě označil za zdroj veškerého svého neštěstí atd.

Výsledkem dodávání si sebevědomí ve vnějších úspěších bylo absolutní se odcizení s manželem. Nevěděla jsem, kde se zastavit… Vydělávala jsem peníze a investovala je do svého vzhledu, získala jsem o 13 let mladšího muže, zařizovala nově koupený dům, starala se o dceru, vzdělávala se a bavila se… Pocit štěstí z toho, jak jsem skvělá, byl opojný, ale šílený. Před Vánoci jsem se zhroutila, plakala jsem bez ustání asi hodinu a pak mě kamarádka přivedla k Tobě, Natálko. Protože jsem absolvovala hodiny sezení u psychologů, kteří se kolem dokola zabývali situacemi z mého dětství, obviňovala jsem z veškerých svých problémů rodiče, bratra, manžela.. Nečekala jsem tedy nic převratného od terapeutického dne „Pevný emocionální základ“. 
.... Nic tak náročného a vyčerpávajícího jsem doposud nezažila :-) Byla jsem konfrontována s příběhy lidí, kterým bylo opravdu ublíženo. Docela šokující bylo zjištění, že se mi v dětství vlastně nic strašného nestalo. Že nemám vyčítat rodičům jejich život, neboť oni si ho zvolili a byli (jsou) tak spokojení. Že je můj bratr vlastně jediný chlap, kterého jsem nevydeptala a který ustál všechno mé obviňování. Že pomáháním můžeme lidem i ublížit. Že i lidé, kterým se staly opravdu strašné věci, mohou vyskočit z role Oběti. Že Ego je v něčem dobrá věc, ale je dobré ho mít pod kontrolou. Že sebevědomí není totéž jako sebeúcta či sebehodnota. A světe div se, najednou se mi začaly otevírat oči i v souvislosti s mým současným životem. A troufám si říci, že mám opět naději i ve vztahu s manželem. Už se neponižuji a nenechám se vydeptat, ale ani mu nemám potřebu dávat najevo, že já jsem spokojená a že problém má on, což ho logicky vytáčelo do nepříčetnosti. Dívám se s otevřenýma očima a najednou si uvědomuji, že do života nám přicházejí lidé a situace, abychom mohli růst a posouvat se. 

Nenalhávám si, že jsem už potkala osudového muže, ale ani si nevyčítám, že jsem nevěrná. Beru to jako příležitost si něco uvědomit. Můj mladší muž je zrcadlo, které potřebuji, abych se viděla v celé své kráse (myšleno doslova i ironicky). Můj starší muž mě má naučit, jak zacházet s mužem jako s Mužem. Přesně ještě nevím, ale protože jsem začala žít vědomě, brzy se to jistě dozvím. Abych to shrnula, pár hodin s Tebou a kolegy na terapiích mi dalo víc než tisícovky hodin sebezpytování, stovky hodin klábosení s kamarádkami a desítky hodin na psychoterapiích. 

Sama jsem zvědavá, kam se to všechno bude ubírat, a jsem ráda, že jsi mou průvodkyní. Je ještě hodně témat, kterými se chci zabývat – sebehodnota, odpuštění, blahobyt, vztahy… 

Těším se na budoucnost. 
(Napsala žena, která do nedávna neustále opakovala, že už na světě nechce být, že jen zatěžuje ostatní a že si nezaslouží žít).

Pa, Lad'ka

-

"Jsem tak trochu sobec, když posílám své lidi na Tvé terapie, Natali. Vím totiž, že se mi z nevyrovnané úzkostlivé kolegyně vrátí vyrovnaná silná žena, a s vyrovnaným člověkem se v teamu pracuje lépe, že :-) " 

Blanka B. (manažerka nejmenované firmy)

-

Natálko, sice mi to chvíli trvalo, ale už jsem pochopila Tvou větu "Když jste nebyli 30let u zubaře, myslíte si, že to za jeden den dá stomatolog v ústech do pořádku k vaší spokojenosti a ve prospěch zdraví celého oranismu?" Pochopila jsem to a usmívám se. Nemůžu si myslet, že když jsem 33let žila v pekle, že se za 8h hloubkové terapie ze všeho dostanu. Je mi 33let, dětství bylo kruté, tatínek nás bil a pak mou sestru znásilňoval. Máma dělala že to neví, byla často v práci a já to taky nechtěla vidět ani slyšet. Skoro jsem z toho oslepla a ohluchla. Už od první třídy mám silné dioptrie a 6x mi pichali uši. Svou roli bezmoci, viny a nejistoty jsem si doslova vyjedla až do dna. Moje sestra je od 10ti v psychiatrické péči. Doposud jí "odborníci" nepřišli na příčinu jejího stavu, proč tak dlouho studují, když jsou k ničemu, to vážně nechápu, je to smutné. Vzpomínám si na naši vstupní konzultaci po facebooku, Natálie. Během 35minut jsi mi odhalila příčinu a pojmenovala vzorce, probrečela jsem zbytek dne, krásně se to uvolnilo. Podstoupila jsem s důvěrou Tvou terapii Pevný emocionální základ a moc mi to dalo. Zbavila jsem se nenávisti k mému otci, odpustila jsem si můj postoj k celé věci, promluvila jsem si s mojí sestrou. Dokonce od té doby vidím mou mámu úplně v jiném světle. Zjistila jsi, že se chovám stejně jako ona, to mě dost osvobodilo. Cítím se uvnitř tak nějak srovnaná a posílená. Myslela jsem si, že to ani není možné vnímat takový příliv energie a klidu, ale je to možné. Včera jsem s Tebou absolvovala výstupní konzultaci. Pěkně jsi mi pomohla si v sobě vše urovnat a poskládat, jsi poklad. Dýchá se mi líp, spím líp a těším se na jídlo :-) Každý den jsem si vymezila 30min jen pro mne a věnuji se sebe-reflexi, jak jsi nás to ve skupině učila na Výcviku praktických dovedností. Na základě Tvého doporučení si nyní dávám 2 měsíce klid, nechám vše usadit a projasnit a pak bych ráda případně absolvovala další terapii. A v tomto roce mám už padla. Je úžasný pocit, když si člověk z lásky a úcty k sobě samému dovolí se celý rok věnovat sobě a svým tématům s někým, kdo k bolesti přistupuje jako Ty. Pozoruji co se děje a líbí se mi to. Zásadní je, že se už nebojím lidem podívat do očí a otevřela jsem se novému vztahu. Cítím se mnohem více ženou než kdy před tím, je to logické, bez Tvé terapie bych se asi dalších 33let potácela od zdi ke zdi, Natálko.  Tad' slyším jak mne napomínáš :-))) Já vím, kdybych já sama neudělala ten krok, a kdybych já sama nepřijala proces změny, nezmohla by jsi se mnou vůbec nic. Líbí se mi jak jsi po všech těch úspěších pokorná a čistá, Natálko. Děkuji za Tvé požehnání které svým kleintům denně v meditaci posíláš a naoplátku žehnám i já Tobě, Anděli.

Bětka

 

 

Drahá Natálko,

chtěla bych Ti moc poděkovat za sobotní setkání. Neměla jsem úplně jasnou představu o tom co od toho čekat, jen jsem psala že bych chtěla zpracovat nějaké svoje negativní vzorce (což se mi povedlo) a nějak intuitivně jsem cítila,že to bude pro mě velkým přínosem.

A musím říct, že to setkání naprosto předčilo mou představu! Přestože to bylo někdy náročné, příběh každého z nás,co jsme se tam sešli mi zase o kousíček otevřel oči a přesně jak jsi říkala-skrze každého léčíme sebe. Musím říct že má hlava nejdřív pracovala a říkala jsem si,jak se mám vlastně zvládnout napojit na každého účastníka a členy jeho rodiny,nebo na svojí rodinu a co když to nedokážu.. ale nakonec jsem se prostě jen napojila na své srdce a nechala se jím vést a všechno šlo tak hladce,jasně,klidně a prostě.

Od té doby se leccos změnilo. Pracuji na sobě už dlouho, takže se cítím být cibulí s krásným zářivým a láskyplným jádrem, na kterou se časem nabalilo několik vrstev slupek a já je postupně odloupávám a nechávám jádro stále víc zářit do okolí.

Díky tobě jsem odloupla zase další vrstvu a možná že hned několik najednou:-)

Cítím radost, znovu si běžně přes den zpívám, cítím se lehčí a celkově mám víc energie.

A stále bych chtěla postupovat dál.

Taky se mi moc líbí že tvoje terapie jsou vedeny tak, abychom se nespoléhaly na tebe, ale obrátili se do svého středu a čerpali sami ze sebe.

Z vlastní zkušenosti vím, že když jsme v problémech až po uši, obracíme se na jiné - kartáře, léčitele atd. a v podstatě nechceme ani tak dělat nic se sebou, ale od nich chceme aby za nás naše problémy vyřešili. Proto jsem ti vděčná, že jsi mě pomohla obrátit a nasměrovat do mého vlastního středu, protože to mi přijde jako správná cesta. A i když vím, že to stále může být ještě o mnoho lepší, cítím že teď jsem obrácená do svého středu opravdu hodně, oproti minulým rokům, což je (jak by řekla moje báječná přítelkyně) veleskvělé:-)

Asi to bude spíš na výstupní konverzaci než psaní po emailu, to nechám spíš na tobě, ale chtěla jsem se s tebou ještě poradit o svých očích. Při mé terapii ses mi je snažila otevřít, abych mohla odložit brýle. Vím moc dobře, že moje neochota vidět souvisí s mým dětstvím. Nosím je někdy od osmé třídy ale ještě několik let jsem se snažila chodit bez nich,ale někdy cca v 17ti letech už jsem opravdu nic neviděla a začala je nosit nastálo. Už dlouho je mým přáním je odložit a mám to i zobrazené v letošní jantře, kde jsem si kreslila svá přání na tento rok a vdechla jim svou energii.

Hned po mé terapii jsem cítila tlak v očích a věděla,že se s očima něco děje. Trvalo to až do večera. Teď po několika dnech cítím, že se mi v očích ulevilo, vždycky mě hrozně bolely a byly unavené a citlivé a to většinou hned po probuzení. To už se teď velmi zlepšilo a jsem opravdu vděčná. Ale co se týče ostrosti vidění, tak se asi nic nezměnilo. Snažím se si brýle sundávat, opakuji si pozitivní afirmace, dokonce jsem si nějak intuitivně udělala sama pro sebe v pondělí očistný rituál a poprosila 4 živly o pomoc.

Ale stále nic..proto mám k tobě prosbu, zda bys mi mohla říct svůj názor, co bych mohla ještě udělat,abych mohla brýle odložit, nebo jestli to jen prostě nechat být a čekat až budou postupně dobíhat účinky terapie..Myslím, že jsem změnila náhled na svou rodinu a dětství, ale možná jsem tu lekci ještě nepochopila úplně..

..a k tomu se váže můj druhý dotaz - ráda bych na sobě dál pracovala, a nevím, zda moje neochota vidět souvisí ještě s dalšími nezpracovanými tématy mého dětství a bylo by pro mě dobré u tebe absolvovat terapii ještě na toto téma, a nebo mě lákají i témata jiná, jako třeba práce a kariéra..zda bys mě tedy prosím mohla trochu pošťouchnout v tom,jakým směrem se teď dát..

Ještě jednou ti z celého srdce děkuji že pomáháš léčit srdce a otvírat oči a snad i já budu jednou léčit lidská srdce..

S láskou Sandra

-

Tedy Natálko, musím uznat, že to byla zabíračka. Ve skupině nás bylo 8 lidí, takže jsem 8x uviděla své téma z různých stran a zanechalo to ve mně hluboký dojem. Stále z toho čerpám, stále mám otevřenou pusu a zírám. Prosím Tě, jak můžeš tolik problémů a emocí, a tolik lidí každý víkend vydržet, to snad ani není v lidských silách. Tolik hodin pozornosti a nadhledu...

Děkujeme Ti s přítelem za moc pěkný a laskavý přístup k našim bolestem. Moc se nám oběma líbilo, jak dokážeš jen svou přítomností všechny zklidnit a vyladit, a pak naopak zase pěkně nabudit a motivovat. Pracuješ s energiemi?
Dle Tvého doporučení nechám vše usadit, nechci spěchat, hodně ted' ale pláču a přítel zase utíká do samoty. Vnímám, že je to v pořádku, děkuji za podporu. 
Dřív jsem se obávala jak zvládneme svátky, nyní vím, že úplně v klidu. Uvidím, co se po usazení vyplaví dál, Natálko. Každopádně bych se zase ozvala, protože je mi jasné, že jedna celodenní terapie mě sice hodně posune, ale 35let trápení, je 35let trápení. Hlavně se nezastavovat a dotáhnout to do zdárného konce, já vím.

Závěrem Ti chci zmínit, že každý říká: "Mějte se rádi, měj se rád, musíš se mít rád" ale nikdo už neříká jak na to. Nikdo kromě Tebe, Natálko, proto jsem vděčná nejen za terapii pod Tvým vedením, ale taky za Výcvik praktických dovedností, protože až tam jsem pochopila, jak se mít ráda, co pro to udělat a jak to naučit mé okolí. Jsi prostě poklad, na domácí půdě je od té doby pohoda a klid. 

Děkuji, a s rodinou Ti přejeme nejkrásnější svátky Tvého života, Nati. Ani nevím, proč to nyní tak hrotím, asi proto, že jsi zasvěcená číslu 12 a tento rok má dvanáctku na konci. Věřím, že je tento rok pro Tebe úplně jiný než všechny ostatní. Tak si hlavně dopřej trochu klidu s nejbližšími, děláš toho pro nás až až, je čas myslet na sebe, vid' :-) 

Tvá Dana 

-

Milá Natálko, je 21.12.
přeji Ti k dnešnímu svátečku jen to nejlepší, ať si pořád tak úžasná žena, jakou Tě znám. Dodatečně Ti přeji také k narozeninkám 12.12. vše, co Tě dělá šťastnou a zároveň posílám spoutu energie pro tebe i pro ty lidičky, kterým pomáháš nejen osobně, ale i písmenkama, které vkládáš na svůj profil. Natálko díky Tobě jsem konečně pochopila sama sebe. A i když se někdy dějí věci, které nechceme nebo se kterými jsme vůbec nepočítali, tak nás vždycky posunou tam, kde máme být. Kdyby se tohle všechno nestalo, tak nevím, jaká bych byla, ale teď vím, že jsem úžasná žena, která je sebevědomá a ví co chce. Pochopila jsem, že s láskou jde všechno líp a i když nemám v tuto chvíli partnera, tak vím, že jsem šťastná i sama se sebou. Natalinko přeji Ti mooocinky krásné Vánoce plné rodinné pohody, klidu a lásky a ať ten následující rok 2013 je ještě úžasnější než ten letošní. Mám Tě moc ráda, s láskou Lenička

-

Ahojky Natálko, chtěl bych Tě pěkně pozdravit v tomto adventním čase. Od rána tady sedím a poslouchám Maoka, kterého jsi mi před časem poslala. Měl bych Ti poděkovat za Tvé terapie, které jsem od začátku léta s Tebou absolvoval. Celkem to byly 3 terapie, které jsem se rozhodl absolvovat v návaznosti vždy na té předešlé, abych měl kompletní obraz mých témat a na konci tohoto roku jsem mohl s čistým svědomím uzavřít tento rok, že jsem pro sebe a také pro lidi, kterých se má témata týkají, udělal vše, co bylo v mých silách.

Na první terapii jsem si o Tobě říkal, že tak energická a pěstěná žena nemusí ani nic umět, přesto strhne mnoho lidí. Po první terapii jsem to musel v sobě dost přerovnat, protože jsem pochopil, že Tvůj oku příjemný vzhled je jen odrazem Tvého čistého srdce a moudrosti Tvé duše, Natálie. Když se vrátím k mé první terapii, uvědomil jsem si spoustu věcí. Hlavně jsem měl možnost pochopil mé vzorce a v návaznosti na to pak chování mé ženy. Bylo to natolik výživné, že jsem si pak vypnul hlavu a už moc nevnímal, potřebovalo si to sednout. Na druhé terapii jsem pochopil a také konečně přijal, že můj slabý bod není moje žena Jana, ale můj pohled na silný a křehký ženský princip všeobecně, tudíž jsem konečně "uviděl" svou máti a její vzorce, které na mne měly doslova destrukční vliv. Vlastně to mělo destrukční vliv i na mého tátu, ale to je jeho program duše. 
S odstupem jsem schopný posoudit vše, co se na terapii dělo a co jsem vlastně prožíval v mém dětství a bylo neuvěřitelné, jak se to vše poskládalo a vyjevilo mi to jasný obraz po všech těch probolených letech. Tento výjev, byl dokonalý obraz, který bych nikdy tak jasně a srozumitelně neuviděl a nepojmenoval, až díky Tvé precizní práci s obrazovými jevy a vzpomínkami, Natálie. 

Na mé třetí terapii jsem si uvědomil, kdo jsem já, Vladimír a bylo to jen díky Tvé otázce, "Kdo nejsi, Vladimíre?" I přesto, že moje mysl vymýšlela různě úskoky, trpělivě jsi mě v této otázce přidržela a podpořila mě v mém hledání. Když jsem to ze sebe konečně vysoukal, hodně jsem se uvolnil a tak nějak povyrostl ve svém těle, asi osobnostně, nebo duševně? Prostě to bylo znát, viděli to na mě i lidi z práce, dokonce i má žena, která mi v posledních letech moc pozornosti nedávala. Jaká je tedy bilance na konci roku? 
Na jaře jsem byl ještě všechno možné a nemožné, hlavně ne sám sebou. Byl jsem odstaven mou ženou a neměl jsem dobrý vztahy s rodiči. Je prosinec a všechno je jinak. Všechno má úplně jiný rozměr, kvalitu a hloubku. Ale začít jsem musel od sebe. Jsem štastný, že jsem překonal mé předsudky, že se nemůžu "odhalovat" před mladou atraktivní dámou se svými problémy, ale tak nějak to šlo samo. Asi tím, co vyzařuješ, Natali. Jsi dokonalým snoubením jemného ženského a věcného mužského principu a proto jsou Tvé terapie takové, jaké jsou. Jsou jedinečné. 
Takže děkuji ještě jednou. V příštím roce se budu těšit třeba na některé z konzultací na kávě, pokud Tvá nabídka platí, Natali. Myslím, že to už nyní zvládám celkem sám. Přeji Ti vše nejlepší k Tvým narozeninám, také k svátku 21.12. :-), a k vánočním svátkům Ti přeji plno pohody v rodinném kruhu, kde budeš moct v pevném objetí lidí, kteří Tě milují, konečně vypnout facebook :-D 

S úctou Vladimír Kl.

 

Milá Natálko, mám velkou potřebu poděkovat Vám za přátelství na facebooku, možná ani nevíte co pro mě znamená možnost nahlížet na Vaše příspěvky, do tajů krásného, lásky plného života. Po celé dva roky co s Vámi rostu a sílím ve mě roste klid, láska ta 

všeobjímající a neočekávající odměnu. Cítím se i díky Vám nádherně, volně, čistě a milovaně. Děkuju Vám za to jaká jste, co všechno děláte pro nás všechny. Přeju Vám Natálko na další dny, měsíce a roky, spoustu lásky, síly a spoustu lidiček, kteří budou cítit po kontaktu s Vámi tak velké změny, jako pociťuju i já. Děkuju za Vás, jste nádherná, úžasná bytost, která nás učí život ŽÍT..zatím co jsme jej jen přežívali. V čase adventním, který přichází přeju Vám i Vašim nejdražším spoustu lásky. Se srdečným pozdravem, Soňa

-

Dobry podvecer Natalia,

uz dlhsie odoberam od Vas prispevky a velmi sa mi paci Vas pristup k rieseniu problemov. Pride mi taky Jungovsky ... :-) Okrem toho ste krasna zena a uzasna dusa, ktora ukazuje ludom, ze zdravy duch vytvori fantastickeho cloveka. Marek

-

Drahá Natálie, 

věděl jsem, že když se dokopu jít na terapii, začnou se dít věci, a musel jsem si přiznat, že jsem se vážně bál toho, co by mohlo přijít a co by pak mohlo být jinak. Tenkrát jsi mi napsala, že strach je přirozená obranná funkce těla, mysli, důležité je strachu nepodlehnout. Tak jsem se s tím popral :) Už v průběhu terapie jsem pochopil hned několik věcí. Tak třeba to, že i moje máma, která pije přes míru, že tak jen zapíjí vlastní pocit nemilovanosti z dětství. Proto mi to neuměla dát ani ona, i když moc chtěla, prostě to neuměla a já ji pochopil a přijal. Poprvé v životě jsem pocítil, jaký je rozdíl mezi soucitem a lítostí, Natálie. Já k mámě při terapii, ale i po terapii cítím soucit, překrásný pocit v těle. Pak jsem pochopil, že mé chronické stěžování si stále na něco a pak druhý extrém můj perfekcionismus je jen moje snaha na sebe upozornit, vnitřně se očistit a být lepším nebo spíše dokonalejším hlavně pro moji opilou mámu. Dovolil jsem si vypustit pláč, jako nikdy před tím a vypadá to, že za ta léta, co jsem v sobě pláč potlačoval, to ted' chtělo ven. Cítím se asi o 1000kg lehčí a dokonce i nějak zdravější. Už chápu pojem psychosomatika o které jsi mluvila. Jsem Ti taky vděčný, že jsi mi pomohla v terapii projít procesem Odpuštění si. Našel jsem taky cestu ke svému otci. Myslel jsem si, že on je zodpovědný za to, že máma pije, ale bez předsudků a domněnek jsem za ním jel a pozval jsem ho na pívo. Popovídali jsme si o všem a ani on se neubránil slzám. Celý život mi chyběl mužský vzor a já jej nyní objevil v mém otci, mám štěstí. Od mámy odešel, protože jí neuměl pomoci, přestože se o to mnohokrát snažil. V domácnosti byl ženou i mužem můj táta, protože když měla máma své své špatné období, byla stále v lihu. Až pak jednou prostě odešel. Odešel od mámky, neodešel ode mně. Dozvěděl jsem se, že o mě bojoval, a když to u soudu nevyšlo, přál si, abych k němu našel cestu v dospělosti a to jsi mi řekla i Ty, Natálie. Je až neuvěřitelné, jak nám nebesa posílají důležité informace skrze, dalo by se říct, cizí lidi v pravý čas. Jenže po tom, co jsme na terapii prožili pro nikoho z nás už nejsi cizí, Natali. Když se přenesu zpět na terapii z léta, vidím Tě jako Tatarskou šamanku- Egyptskou kněžku a Lesní vílu :) Moc mě ted' baví pozorovat život a lidi jinak než tomu bylo doposud... Rád Tě uvidím v prosinci. V den 12.12. 2012 máš narozeniny, plánuješ na ten výjimečný datum nějakou terapeutickou akcičku nebo budeš slavit v rodinném kruhu? 


Ozvi se, at' se Ti daří, Miki

 

-

Zpětná vazba Šárky

...Ještě před létem jsem se stále porovnávala s vdanými ženami, které mají děti, styděla jsem se za to, že ani ve svých 34letech ještě nejsem vdaná a nemám ani dítě. Nyní už vím, že všechny mé kamarádky mi mou svobodu a volnost "závidí", ale to je nedůležité, podstatnou změnu vnímání mého života vidím v tom, že žiji to, co chci já a ne to, co se ode mne očekává. Už mi nevadí, že nezapadám do společenských konvencí... (klienta Praktický Výcvik) 

-

Zpětná vazba Eleny

..Dříve jsem se zlobila na svou mastnou plet', nyní vím, že budu dlouho vypadat mladě. Dříve jsem nenáviděla své rovné vlasy a nyní vidím, kolik žen si žehlí vlasy, aby je měly tak rovné, jako je mám já od přírody...Jako dítě jsem byla věčně odložená v kroužcích a nyní si mohu se svými dětmi hrát hry, které jsem se tam kdysi naučila. Tatínek byl pedant a chtěl ze mě mít kluka, tak mě přihlásil do botbalu, dříve mne trápilo, že vyrůstám s klukama a nezbývá mi čas na ryze holčičí záležitosti, ale nyní vím, jak muži myslí, mám je ráda a důvěřuji jim. Naučila jsem se vyjadřovat jasně a jít rovnou k věci bez mlžení, které ženám tak komplikuje život.... Díky, táto, ani nevíš jak jsi mi usnadnil život :) Děkuji i Vám, Natálko, stálo mi to za to." (klienta Terapie hrou)

-

 

Milá Natálie, sobotní Výcvik byl vážně super. 

Chvíli mi potrvá než se to ve mě poskládá, ale zanechalo to ve mě hluboký dojem a pocit uspokojení mého očekávání. Já vím, že očekávat můžu cokoliv, ale riskuji že nad tím budu tratit. Já se tak dlouho odhodlával vyrazit do Prahy za tebou, a čekal jsem na nějký podnět z venčí. Jednoho rána jsi vložila na facebooku článek a to byl spouštěč :) Ihned jsem ti psal a udělal jsem dobře. Šel jsem do toho se silným záměrem (máš jej v dotazníku), a k tomu se přidružilo i velké očekávání co mi to ukáže a co mi to do života dá. Kdyby se mé očekávání nesplnilo, dnes už vím, že za to není nikdo jiný zodpovědný, jen já. Je to sice pár týdnů po Praktickém výcviku v Praze, ale pozoruju, jak se mi daří chápat to, co se kolem děje, co prožívají druzí a co to pro mě znamená. Za co jsem nejraději je že umím rozpoznat jaký podnět mého já je ze srdce a jaký z ega. Pochopil jsem jak je důležité být v kontaktu se svou Duší a díky těmto rádcům bezpečně rozpoznám emoce a manipulaci. Umím to ustát s přehledem. Hned po terapii přišla první zkouška a já v ní prošel :) Ano, opět tatík.

Bylo to mé slabé místo, to jsi koneckonců mohla najít v mém dotazníku. Neumím to zatím vhodně vyjádřit a asi bych se opakoval, takže zkráceně- díky za to, co jsi nás naučila, Natálko. Byla jsi u toho vtipná, ale přitom autorita celé skupině. Jsi v tom, co děláš, skutečně výborná! Přijmi to ode mně jako fakt než jako kompliment.

Ozvi se, jakmile budeš mít cestu do Budějic. R. Martin

 

Dobrý den, Natálko,

potkaly jsme se na facebooku, posléze na Den otevřených dveří s konzultací v Praze a Váš nenucený přístup, nadhled, vtip a moudrost mě utvrdily, že hledám právě Vás. Moje téma je, jak už jste mi pomohla rozlousknout, Vnitřní dítě. Projevuje se to tak, že se za sebe neumím postavit, když je třeba něco obhájit v práci nebo v partnerství. Pustím se do pláče a všechny tím vylekám. Jsem závislá na partnerovi a jeho dokazování lásky a k tomu ještě blbu druhý rok s věštci a kartářemi, kteří naprosto zkomplikovali můj život. Bohužel nemám sílu jim odolat a chodím si k nim pro rady a vhledy téměř 3x měsíčně. Manžel si myslí, že jsem se zbláznila, přestává ve mě spatřovat ženu a partnerku. Vnímám svůj strach, že me nechá a odejde, a věštba se splní. Vím, že si svůj život řídím sama, ale já zatím jen podléhám programům a sugescím kartářů a kyvadlářů, jsem slabá. Probrečím spoustu času, zatímco bych se mohla radovat nebo jen tak být...

Velmi mi pomohl domácí úkol, který jste mi vypracovala. Něco jsem si uvědomila a pochopila. Vidím věci trochu jinak, než v mých očích jsou a to mi dává naději, že mi bude po Terapii opravdu líp. Nemůžu se dočkat až se vrátím z dovolené. Zálohu jsem Vám již zaslala, velice se na Vás těším, Nati.

Pusu, Pavla 

 

Příběh pana Adama

Milé spokojné ženy

Volám sa Adam a teraz už konečne o sebe môžem povedať, že som spokojný muž. A nikdy som si nemyslel, že to o sebe budem môcť niekedy povedať. Najmä keď môj život mal veľmi ďaleko od šťastného a bezstarostného. Ešte pred pár dňami som rozmýšľal nad tým, že ho ukončím. Bol som jednoducho veľmi nešťastný. Tak veľmi nešťastný, že sa to už jednoducho nedalo vydržať. Vedel som, že s tým musím niečo spraviť, že sa to samo nevyrieši...

 

Môj život nemal zmysel, bol prázdny a smutný. Jediné, čo som poznal, bolo vstať ráno do práce, tváriť sa v nej šťastne a usmievať sa, aby si nikto nevšimol, že mi je v skutočnosti do plaču. Milé slová, pohladenia a úsmev, ktoré mi ľudia venovali som si pre istotu nevšímal, bál som sa toho, že by ma niekto mohol mať úprimne rád. Stal som sa dokonalým hercom, svoje trápenie som skryl dokonale pred všetkými. A aj pred sebou. No keď som bol sám, tak sa hlas srdca ozval vždy naplno. A všetka bolesť, ktorá bola v mojom vnútri vyplávala na povrch, no nie preto, aby ma trápila, ale preto, aby som ju pochopil a dovolil jej odísť z môjho života. Vo vnútri som bol stále malý chlapec. Chlapec, ktorý veľmi trpel tým, že sa jeho rodičia rozviedli, keď bol malý a odvtedy vyrastal bez ocka. Bolelo ho, že jeho mamka každý večer otvorila fľašu vína a kričala na neho. Zrejme urobil niečo zlé, len nevedel čo, ved sa učil na samé jednotky a mamina o ňom ani nevedela, že ho má. Ostatné deti sa s ním nehrali a bili ho, no keďže sa ho mamka nikdy nespýtala na to, aký mal deň a ako bolo v škole, tak o tom nič nevedela . Cez letné prázdniny chcel byť veľmi pri mamke, no tá ho vždy dala na dva mesiace k starým rodičom, lebo nemala na neho čas. Videl, že ostatné mamky a ockovia trávia veľa času so svojimi deťmi a sú spolu, hrajú sa a veľa sa smejú, no on toto nikdy nezažil. Vtedy si povedal, že bude silný. Slzy a smútok zahrabal hlboko vo svojom vnútri a povedal si, že už nikdy nebude plakať. Že celý život bude radšej sám, ako by mal zažívať smútok a bolesť z opustenia a sklamania. A že do svojho srdiečka nikdy nevpustí lásku a nedovolí mu milovať. Lebo je to veľmi nebezpečné, ako sa sám presvedčil, keď mu toľko ublížili práve Tí, ktorých ľúbil najviac.

 

Utekať pred sebou samým sa mi teda darilo. No ako roky plynuli, tak ma to pomaly, ale isto prestávalo baviť, bol som z toho všetkého unavený. Pokúšal som sa vyliečiť toho malého chlapca vo vnútri, skúšal som rôzne metódy, semináre, kurzy, regresnú terapiu aj psychológiu, no mal som pocit, že všetko z toho bolo akosi mimo a že nič sa ani nepriblížilo k tomu, aby mi pomohlo. Tak som rezignoval. V tom čase som na Facebooku objavil Denník spokojnej ženy a sympatickú Natáliu. Čítal som jej statusy, príbehy a myšlienky a uvedomil som si, že v mnohým prípadoch píše o témach, ktoré sa týkali aj mňa a môjho trápenia. A moje vnútro mi hovorilo, že toto je presne to, čo potrebujem. Po dlhej dobe premýšľania som jej napísal, no vtedy som už ozaj nemal na výber. A dostal som pozvanie na terapiu hrou, ktorá mi mala pomôcť. So zmiešanými pocitmi som sa teda vydal do Prahy, aby som sa pozrel môjmu trápeniu do očí a vyliečil ho. Keďže mi termín „terapia hrou“ nehovoril vôbec nič, tak som sa v deň terapie ledva zdvihol z postele. Predstava, že sa tam mám hrať bola pre mňa jednoducho hororová. A nakoniec to bolo veľmi zaujímavé. Nechcem hovoriť o tom, čo sme vlastne na terapii robili, myslím si, že to je veľmi príjemné prekvapenie pre každého, kto v sebe nazbiera odvahu ju absolvovať. Prekvapenie, ktoré nechcem pokaziť. Mne z nej zostali veľmi príjemné spomienky. Najmä na nádherné ženy, s ktorými som terapiu absolvoval. Každá mala svoj príbeh, svoje trápenie, ktoré sa rozhodla vyliečiť. A krásne bolo to, že hoci sme sa nikdy predtým nevideli, tak sme sa všetci otvorili natoľko, aby sme si pomohli v našich trápeniach a urobili dôležitý krok smerom k vyliečeniu. Dokonca mám pocit, že som tieto úžasné dámy spoznal za tento jeden deň lepšie ako poznám mnohých mojich dlhoročných priateľov.

 

Za tento jeden deň som v sebe objavil stratenú mužnosť, pochopil som aká je dôležitá úloha ženy ako matky, aké je dôležité, aby deti vyrastali milované. Precítil som, že je všetko v poriadku, odpustil som všetkým, ktorí mi ublížili. Niečo hlboko v mojom vnútri bolo vyliečené a uspokojené a ja som prvý raz v živote pocítil pokoj a hlbokú vďačnosť za môj život. Pokoj, ktorý zažívam doteraz. Keď sa pozriem na môj život teraz, tak je to až neuveriteľné. Budím sa ráno s radosťou, teším sa z každej chvíle, pozerám sa ľuďom do očí. Rozdávam a prijímam lásku. Nikam sa neponáhľam, dovoľujem môjmu životu, aby pokojne plynul. Keď vidím mojich priateľov a keď precítim, čo teraz prežívajú, tak by som ich najradšej poslal hneď na terapiu, aby zažili na vlastnej koži to, že sú krásni, že sú milovaní, že je všetko v poriadku. A aby si tento pocit uchovali navždy vo svojom vnútri. No asi na to musí každý najskôr dozrieť.

 

Milí priatelia, chcem Vám všetkým popriať veľa lásky, nech každý deň pre Vás prinesie veľa krásnych prekvapení, nech je Vaša životná cesta plná svetla a radosti. A veľkú pusu posielam spokojným ženám, s ktorými sme spoločne prežili krásnu terapeutickú sobotu v Prahe, navždy zostanete v mojom srdci :)

 

Zpětná vazba k osobní terapii paní Jarky

Natálko,
můžete to zveřejnit. Snad to dalším ženám pomůže ve chvílích, kdy budou pochybovat, jestli je to, co právě dělají, správné...

Chtěla jsem Vám již napsat v pondělí, jelikož u nás po týdnu pohody a klidu opět nastala tichá domácnost a to kvůli úplné banalitě. Začala jsem Vám psát vše na papír s tím, že Vám to posléze přepíšu. Cítila jsem veliké selhání z mojí strany a veliký smutek, že nejsem schopná věci kolem sebe měnit. Byla jsem šíleně zklamaná, že jsem neudržela svoje emoce na uzdě a že u mne opět převládlo mužské myšlení a tím jsem zavinila náš střet. Byla jsem na vážkách a vážně jsem přemýšlela nad tím, že to vzdám. Cítila jsem se ponížená a ublížená a už jsem nechtěla věnovat svůj čas našemu vztahu.

Ale nestačila jsem to všechno napsat a stalo se něco velmi neobvyklého. Tichá domácnost trvala jenom tři dny (poznámka - jindy to byly minimálně dva týdny). A tentokrát jsem nemusela přijít já a omluvit se za něco, co jsem vůbec nezpůsobila. Kdybych tak byla schopná popsat, co se mi nyní všechno honí hlavou. Jedno ale vím, učím se zklidnit svoji mysl a přehlížet věci, které by mě v minulosti rozhodily. Ne vždy se mi to podaří.

Dneska Mirek vynechal svůj pravidelný rituál a místo toho, aby jel se svými kamarády na kolo, tak zůstal s námi doma, uvařil oběd a dokonce mi pomáhal na zahradě... Dneska byla po dvou měsících první sobota, kterou strávil s námi a neměl potřebu od nás utéct...

Snad se nám to povede a budeme opět rodina, ve které je nám všem dobře a do které se všichni budeme rádi vracet... Byla to pro mne veliká úleva, že nemusím být tím mužem a můžu být zranitelnou a křehkou ženou, o kterou se její muž stará a hýčká si ji.

Samozřejmě si uvědomuji, že příští sobotu už zase bude sedět na kole a svůj čas bude mít jen a jen pro sebe, ale najednou vím, že o nás stojí a chce být s námi a je to jen a jen na mně, abych mu správným způsobem dala na vědomí, kdy a jak chci pomoct. Prostě se nesmí bát a stydět říct si o pomoc... a hlavně chválit a chválit a chválit... Věděla jsem, že musím chválit svoje děti a dneska vím, že musím chválit i svého partnera...

Natálko, jste úžasná a moc moc Vám děkuji... Doufám, že se ještě někdy uvidíme... Ne proto, že bych potřebovala Vaší pomoc, ale proto, že jste skvělá bytost, se kterou stačí strávit chviličku a změníte člověku celý jeho život... Kdykoli byste měla cestu do Ostravy, bylo by mi ctí Vás pozvat na oběd nebo kávu a nebo Vám poskytnout střechu nad hlavou.... Jste jedna z mála lidí, pro kterou bych byla schopná udělat cokoli...

Děkuji a držím palečky ve Vaší úžasné práci...

 

 

Zpětná vazba ke květnové terapii

Milá Natalie, díky za květnovou terapii. Nemám potřebu se zde moc odhalovat, ctím své soukromí, ale taky cítím, že by bylo vhodné se k setkání s Tebou nějak pozitivně vyjádřit. Víš co, já přišla v ohromném stresu z neznáma, ale to asi všeci, aspoň jsem měla ten pocit. Netušila jsem co mne čeká, byla jsem nervozní z lidí, kteří přišli, měla jsem hlad ale nemohla jsem nic sníst. Byla jsem úplně zmatená malá holka. Až pak tvůj klid, ženskost a krásná hudba mě trochu vytrhli z negativních myšlenek. 

Chci Ti dále poděkovat za to, že jsi mi při osobní konzultaci v druhé místnosti před zahájením terapie dodala odvahu v ten den ustát vše, co potřebuji ustát. Taky to Tvé objetí bylo krásné a laskavé, inu, přišlo vhod. Už dlouho jsem se s nikým neobjala a taky vidím, jak moc jsem to postrádala. Když jsem pak pochopila, že mi od Tebe nehrozí žádné nebezpečí, začala jsem si svůj pobyt na terapii užívat spolu s ostatními.
Celá terapie byla jedna velká zajímavá hra, moc se mi líbila a vděčím jí za dost zajímavé poznání nejen o sobě, ale v první řadě hlavně o sobě :-)
Jsem vděčná, že jsem před skupinou nemusela rozebírat své problémy, nyní už chápu, proč jsem procházela vstupní konzultací po Skype a pak osobní konzultaci na místě, jen Ty a já, protože jsi Ty jako terapeut byla se vším už předem srozuměna a nebylo třeba moje téma otvírat veřejně. Pojmula jsi to celé odlehčeně a vtipně, to se mi moc líbilo. 
S plným bříškem, s klidnou myslí a vděčností jsem pak odcházela domů a celou cestu jsem se usmívala na lidi v tramvaji. Dříve jsem toho nebyla absolutně schopná, dnes už to vidím jinak.
Usmívám se na lidi, protože se usmívá má duše. Jsem štastná. Nejsem unáhlená, jen vím, že když na sobě budu poctivě pracovat, plody práce se dostaví, vlastně se už dostavují. Jsi skvělá baba, Natali a ráda Tě doporučím dál. Záleží mi na mých blízkých, terapie hrou je to pravé ořechové pro mnohé z nás, at' už si to připustíme a nebo ne. Užívej léta a díky za dobré příspěvky na facebooku. Páčko, DL. 
 

Dopis od Týny

Ahoj Natálko. Dlouho jsem se nedostala k not'asu až ted'. Chci se dnes podělit o své vnitřní pochody nejen s Tebou, s člověkem, který měl a má se mnou velkou trpělivost, ale taky se chci o svůj příběh podělit s těmi, co mají v sobě velký chaos. Chci, aby pochopili, že je to dočasný stav, že bude lépe. Tímto bych taky chtěla probudit některé ovce, které dají na nepatřičné hodnocení od lidí, kteří nejsou schopni vůbec posoudit účel a účinek jakýchkoliv terapií. Přiznávám, že i já jsem byla jednou ze stáda.

  Potkaly jsme se někdy v létě minulého roku a byla jsi má první zkušenost s prácí na sobě ve skutečném životě. Sice jsem občas něco duchovního přečetla, ale zažít něco takového na vlastní kůži nám zprostředkuje jen život. V únoru jsme se viděly podruhé. Jak to první, tak i v tom druhém setkání mnou šili všichni čerti. Stále jsem potřebovala mít sebe pod kontrolou, a když jsem náhodou něčemu nerozuměla a moje mysl to nechápala,, měla jsem tendenci to na někoho rychle shodit. Ty jsi byla nejblíže a já se za to dnes pokorně omlouvám. Po první společné akci jsem u sebe nevnímala žádné změny. Tedy kromě toho, že jsem se sesypala z toho, že je můj život jedna velká Lež. I na vzdory tomu, co jsem tam s ostatními zažila za šokující okamžiky, které až nyní vnímám jako cenné a léčivé, (hlavně dobře načasované) jsem tenkrát vše uboze za pár dní po terapii v sobě popřela a zamaskovala práškama na nervy! 

Na podzim jsem byla přes kamarádku na jiné akci u nás v Brně a když se mě ptali u koho jsem dříve byla, řekla jsem, že u Tebe a netvářila jsem se moc vděčně. Myslela jsem, že si na tom lektorka smlsne a spolu tak vytvoříme hodnověrnou kritiku na Tvou práci, ale paní R. byla soudná. Nezná Tě, tak Tě nebude hodnotit. Nejsi tam, tak o Tobě nebude mluvit. Moudrý nadhled a přístup této ženy, i přesto, že jste si asi konkurencí, mě doslova umlčel. To už se dnes ani nevidí. Tolik pomluv a špíny co na sebe konkurenti nasází je důkazem toho že kážou vodu, ale pijí víno. Dostala jsem v pěti minutách velkou lekci. Nejen že mě paní lektorka úplně sejmula, ale taky řekla, že pokud já sama v sobě po semináři nebo po terapii nepřijmu proces změny a něco si nalžu, nemůžu z toho obviňovat a poškozovat terapeuta, ale jen a jen sebe. Taky mi řekla, že bych s Tebou o tom měla mluvit. Ale to jsem nedokázala, styděla jsem se, zlobila jsem se, já už nevím co. Uvědomila jsem si, že jsem ze své neochoty změnit se obvinila neprávem člověka, který odvedl svou práci dobře, Tebe Natálie. Nevím, zda je Ti k něčemu má omluva po tolika měsících mlčení, ale věřím, že ji přijmeš.

V únoru jsme se potkaly opět. Došlo mi, že pokud chci pocítit změny a být tou spokojenou ženskou, musím na sobě usilovně pracovat. Řekla jsi mi, že jsem na sobě učinila mnoho změn, ale já si tak vůbec nepřipadala. Možná jsi jen decentně narážela na mé prozření a páč jsi vnímavá, tak sis to ze mě vytáhla. V tom jsem se opravdu posunula, to opravdu ano. Dnes už dokážu vidět jak náročné musí být ukočírovat tolik splašených lidských emocí a životních příběhů každého z účastníků terapie. A hlavně pak ustát nevděk a strach lidí, kteří takovou terapií projdou a leknou se svých emocí. Tohle nelze zvládnout bez pomoci Univerzální síly.

A pro ty ovce, o kterých jsem psala v úvodu, mám snad moudré přirovnání ze života: Obviňujete snad svého zubaře z toho, že máte zkažené zuby? Někteří lidi nedokáží unést zodpovědnost za svou neschopnost pravidelně se starat o svůj chrup, a začnou pomlouvat a poškozovat svého zubaře. Jenže zapomněli od čeho zde zubař vlastně je. Ten tu není od toho, aby mi denně čistil zuby. Zubař je zde proto, aby nám pomohl vyřešit náš stomatologický problém, který je jen důsledkem mé laxnosti k sobě samé. Co z toho plyne? Natálie a ostatní (Pomáhající) zde nejsou proto aby vyřešili a odžily naše komplikované životy. Jsou zde pro to aby nám pomohli porozumět co se nám to děje za zbytečnosti a ukázali nám cestu ven z Černého lesa utrpení. Změnou už ale musíme projít každý sám,.

At' se Ti vydaří březnová terapie, Natali. Mám Tě ráda.

Týna.      

 

Zpětná vazba pana M.K.

Deň 15.január 2012 bol pre mňa zlomový. Bol som súčasťou skupiny super ľudí ve skupinové terapii. Šiel som tam so zmiešanými pocitmi. Trochu strach, trochu neistota, ale hlavne veľké očakávanie. A prečo práve tento deň? Snáď to vysvetli môj príbeh.
 
Žil som svoj "tuctový život". poznáte to. Veľká láska, svadba, dieťa a roky plynuli. Láska sa niekam vytratila a miesto vzájomného porozumenia, úcty a dôvery len klamstvá, podvody a nevera zo strany partnerky. Ale dôležitejšia bola dcéra. Tak to nejak plynulo až do minulého roku, keď povestná posledná kvapka preliala pohár trpezlivosti. Nasledoval rozvod a celý kolotoč problémov, ktoré su logickým dôsledkom toho keď nie je možná dohoda. Nechcem sa tu velmi o tom rozpisovať, ale všetky tieto veci prispeli veľkou mierou k tomu, že som klesol na dno svojich psychických síl. Uvedomil som si cele tie roky prázdnoty a ako mi život uteká pomedzi prsty. Teraz už verím tomu, že nič sa nedeje bez príčiny a približne v rovnakom období keď to bolo najhoršie, som sa nejakou náhodou dostal na stránky spokojenazena.eu.  Rady slečny Natálie, jej podpora a trpezlivosť mi hodne, ale hodne pomohli. Na podobné akce ma pozývala už skôr, ale vždy som mal niečo "dôležitejšie". Na moju vlastnú škodu. Až toho 15.1.2012 som sa konečne odhodlal. Bolo to neobyčajné a hodne emotívne. Po namodelovaní situácie sa prostrednictvom ľudí v Simulačních testech/konstelacích, ktorí sa vcitia do vašej role dostanete až na podstatu svojho problému. Tu som našiel chýbajúce časti do skládačky, ktorá už teraz dáva zmysel. Prešlo odvtedy len pár dní, ale akoby sa niečo zlomilo, alebo ma niečo nakoplo, neviem to ani presne popísať a veci ktoré ma dokázali predtým rozložiť sa prestali diať, respektíve úplne inak ich vnímam.
Som 43 ročný muž čo pochopil, že život sa nekončil, ale práve začína. Možno trochu s meškaním, ale ešte stale nie je neskoro. Mám dcéru ktorá zostala pri mne a to tiež o niečom svedčí, čaká ma nová práca a možno aj niekedy nový vzťah ktorý by nás napĺňal oboch. Všetko ma svoj čas a postupnosť. Chcem sa zase tešiť zo života, usmievať sa na ľudí, ktorí za to stoja, tešiť z každého nového dňa. Tato skupinová akce to za mňa nevyriešia, ale ukázala my cestu ktorou sa treba vydať a teraz už viem že to zato stojí. A chcem dokázať aj osobe, ktorej vďačím za veľa a na ktorej mi záleží, že to ide. Snaď to ešte nejaký čas vydrží.
Viem že táto stránka je určená ženám, ale ak môj príbeh namotivuje čo i len jedného čitateľa/čitateľku, ktorý sa rozhodne riešiť svoj problém, malo to zmysel.
A na záver?  Nikdy to nevzdávajte.
Ďakujem, Natália

 

 

 

Zpětná vazba slečny Terezky

Natálko, píši Vám, abych Vám dala vědět, co cítím uvnitř.

Když jsem od Vás prvně obdržela dotazník k Webináři, na většinu otázek jsem neuměla najít odpověd', otřesné. Všechny ty otázky se týkaly mě samotné a já pochopila, jak cizí jsem sama sobě. Neuměla jsem odpovědět na to, jak se cítím například týden před menstruací, v čem jsem dobrá a nebo jak se cítím, když na mne ječí moje bláznivá šéfka... Jsem moc ráda, že jste mě v tomto dala dostatek prostoru pěkně se v sobě pošt'ourat a odpověd' ze sebe vydolovat. Já totiž ze začátku doufala, že to nevydržíte a uděláte to za mě, to jsem ale trdloň :-)) Pak při některé z konzultací po Skype jste mě vůbec nešetřila, vzpomínáte? Ted' se tomu usmívám, ale tenkrát jsem vás opravdu nesnášela. V ten den jsem si vážně myslela, že jen nemáte svůj den a útočíte na mě, ale s malým odstupem jsem pochopila, oč vám jde. Nemínila jste mi prominout, že si něco nalhávám a nejsem k sobě upřímná. Kladla jste mi stále ty samé otázky jinýma slovama a já z toho už skoro vytekla zlostí. Byla jsem pak na Váš ošklivá, a Vaše reakce? "Jsem ráda, že jste to ze sebe dostala ven, Terko, už nikdy v sobě nedržte vztek. Ted' se vydýchejte a odpovězte na mou otázku...." Každý jiný člověk by mne poslal do patřičných mezí a já z Vašich řádků i nadále vnímala pokoru a laskavost. Dokázala jste mi tím svou sílu a nadhled v tom, že víte co děláte a jak to děláte. Toto je moje dokonalá motivace. Vidět, že práce na sobě nese ovoce v podobě mentální i duchovní síly a srdce plné pochopení. V novém roce naviděnou, at' se Vám pěkně daří. Terka

Zpětná vazba paní Jany

Měla jsem tu možnost dostat se k Natalce do terapeutické skupiny na podzim 2011 a s velkým očekáváním jsem se těšila na celý průběh této akce. Sešlo se nás 13lidí, vesměs ženy, ale byli tam i muži. Upřímně, 13 lidí byl už strop, 10 lidí by bylo ideální, si myslím. Po krátkém úvodu nám Natálie pustila harmonizační hudbu a my si stoupli. Cílem bylo uzemnit se a ztišit mysl. Hrála zajímavá hudba, Natálie nám pak sdělila, že se jednalo o vzácnou mantru. Všichni jsme cítili rozvibrované tělo, někdo si musel i sednou, protože jej ty energie doslova porazily :-) ale reakce byly fakt příjemné... Až se usadily pocity a emoce, protože někteří i plakali, začali jsme se představovat. Musím říct, že kdybych se měla představovat před hudbou, nebyla bych schopná ze sebe nic vypravit. Kdežto představit se a povědět něco o sobě po skončení mantry bylo naprosto osvobozující a posilující. Nikdy bych nevěřila, že asi 6min hudby dokáže tak zamávat se sebevědomím a podvědomím každého z nás. To, co se dělo pak bylo ohromující. Hravou a nenásilnou metodou simulační hry, nebo jak Natálinka říká Zrdcadel, jsem měla konečně šanci vrátit se po časové stopě do obodbí, kdy mi vzniklo jisté trauma, nechci být moc konkrétní. Šouplo mě to k mému údivu do mého smutného dětství, věk 2-3 roky. Když to zkrátím, uviděla jsem, pochopila jsem a odpustila jsem to, co se tam tehy odehrálo a já od té doby mohla svobodně dýchat. Něco přes hodinu se mi všichni láskyplně věnovali, cítím k nim neskonalou vděčnost a lásku... Závěrem sezení, až se dostalo na všechny, pro nás Natalka připravila nevšední rituál Pokory a Vděčnosti. Bylo zajímavé sledovat u některých zúčastněných, jak jim jejich ego brání v průběhu větší části rituálu. Ke konci se podvolili a někteří dojetím plakali štěstím. Já plakala s nima, ten den jsem byla nějak naměkko.

Od tohoto setkání v terapeutické skupině uběhlo již několik týdnů. Zbavila jsem se astmatu, který mne trápil od dětství !!! Tím, že jsem tam pochopila a rozpustila mou černou díru v podvědomí, zlepšil se i můj vztah s matkou a sestrama. Jako mávnutím kouzelné hůlky, neuvěřitelné. Na tomto se potvrzuje rčení, že všechno se vším souvisí. Kde by mne dříve napadlo, že moje hádavá povaha a astma mají co dělat s mým dětstvím... Janička  

Příběh paní Zdeňky

Dobrý den, žiji již druhým rokem v zahraničí. Můj manžel je cizinec a máme v celku pěkné partnerství. Žijeme sami v domečku u jezera a rádi by jsme měli rodinu. Manžel je úspěšný manager společnosti s realitami a já jsem byla úspěšná ekonomka v české firmě. Ve Švýcarsku jsem ale nebyla nic. Myslela jsem si to pěkně dlouho. Celé dny jsem jen seděla doma. Švýcary jsem vnímala jako škrobené rasisty a měla jsem dojem, že lidi s východním přízvukem zde moc šancí nemají :-( 

Po dlouhém zoufání a stěžování si jsem na internetu sehnala kontakt na paní Tothovou a již od prvního nezávazného setkání na Skype jsem z toho měla dobrý pocit. Konečně dělám něco pro sebe z pohodlí mého bydliště. Konečně mi někdo rozumí. Vlila se mi nová krev do žil. S chutí jsem se posléze naučila vařit manželova oblíbená jídla, naučila jsem se jakštakš mluvit legračním jazykem Švýcarů a pořídila jsem nám domů psíka. Projevila jsem větší aktivitu v hledání práce. Cítím se sebevědomější a na pohovorech je to znát.  A hlavně jsem změnila svůj negativní pohled na okolní svět. Nemůžu přeci žádat o práci s nálepkou na čele, že mi nejsou Germáni sympatičtí :-) 

Mé zadání Webináře bylo Pochopit a přijmout sama sebe, svou cestu, své ženství a vyzařovat pohodu a sebejistotu do okolí. Obsolvovala jsem asi 6 týdnů tvrdé práce pod Natáliiným "koučským dohledem". Dostala jsem za tu dobu plno zajímavých zadání, proběhlo plno konzultací po Skype a chvílemi jsem si říkala, že je to tak náročné, jako porod či transformace. Prošla jsem velkým sebeuvědoměním a přijetím. I v těžkých chvílích pod emocemi byla Natálie se mnou. Přijmout sebe, svůj život v zemi, která mi není blízká, přijmout odměřenou manželovu rodinu a stále doufat, že budu matkou, to vše se zmítalo v emocích. Webinář jsem úspěšně ukončila k 1. prosinci 2011.

Co se mi na Webináři a přístupu Natálie líbí? Tak hlavně velká variabilita používaných metod a propracovanost. Klade otázky tak, aby z nás dostala přesně to, co potřebuje :-) Tím začínám rozumět pojmu efektivní komunikace a asertivita :-) Všechna zadání byla neuvěřitelně zajímavá a hravá, a k mému úžasu i fungující. Líbí se mi, že mne Natálie vždy brala vážně, vždy se mnou komunikovala jako rovný s rovným, na přátelské úrovni. Vždy jsem měla dojem, že je zde jen pro mne, přitom dobře vím, že je nás hodně, s kterými pracuje denně a pořád. Měla velké pochopení a vždy moudrou radu na závěr. Za mé emoce mne nekritizovala ani neodsuzovala, spíše mě vždy ukázala, co s tím mohu právě dělat. Učila mě emoční inteligenci. Cítím velkou důvěru, moudrost a nadhled z tohoto přístupu. 

Tolik ode mně. Zdravím všechny!    

 

 

Příběh slečny Moniky

Jsem normální ženská, která ví, že se mužským líbí. Mám za sebou pár vztahů, ale vždycky, jakmile došlo k nabídce sňatku, v panice jsem vztah ukončila.

Takto jsem to praktikovala mnoho let, až jednou mi jedna známá řekla, že mám v sobě nějaký blok, protože můj postoj není "normální". Hodně jsem přemýšlela a rozhodla jsem se chodit k psychologovi. Byla to úplně nová zkušenost, na které jsem si uvědomila, že je praktická psychologie příliš kostrbatá a škatulkovací věda, a to mě odradilo přijít znovu. Když jsem se svěřila kamarádce, nabídla mi jinou zkušenost- víkendový seberozvojový seminář na Vysočině. To bylo přesně to, co jsem potřebovala. Suproví lidi, úplně jiný přístup než v ordinaci u psychologa, krásná příroda a zajímavé techniky. Alternativní přístup k problémům mi byl sympatický a taky mi v hodně věcech rožšířil obzory. Jeden seminář střídal další a tak to trvalo celý rok. Začala jsem na sobě tvrdě pracovat a přinášelo to ovoce. Pak jsem se ale dostala do bodu, kdy jsem měla dojem, že už všechno podstatné vím a nepotřebuji se posouvat dál. V duchovním světě se toto období nazývá Duchovní pýcha, asi víte, o čem mluvím. Na své okolí jsem působila arogantně a povýšeně, a to jsem dost těžko chápala. Dostávala jsem se do velkých konfliktů s okolím a nebralo to konce. Netrvalo dlouho a já z toho vážně onemocněla. Ve svých 39 letech jsem měla rakovinu prsu a celé noci jsem probrečela lítostí a vztekem nad sebou a svým životem. Jedhoho dne, po chemoterapii, jsem byla u kamarádky na návštěvě a tam mi byla představena paní nebo slečna Natálie. Chvíli jsme si povídaly nezávazně u čaje a bylo to pěkně využité odpoledne. Nemohla si ale nevšimnout mých nezdravým názorů a pohledů na svět, které mne přivedly až sem, do bojů o život. Pochopila jsem, že utíkám sama před sebou, že nedůvěřuju životu a jak Natálie odhadla správně,  tento postoj k sobě i k životu jsem získala v ranném dětství.  Po několika dnech přemýšlení jsem se rozhodla kontaktovat paní telefonicky a využila jsem osobních konzultací. Můj pohled na život získával jiný směr. Našim nejčastějším tématem bylo mé dětství a dospívání.

Když mi byly 4 roky, odešel od nás otec kvůli krásné paní. Mamka to těžce nesla a často mi říkávala..." holčičko, takhle vždycky dopadneš, když se zamiluješ, chalpi jsou darebáci...." Jako dítě jsem toto varování od milované osoby přijala za své a můj mozek toto varování uložil do podvědomí jako vzorec možného chování v dospělosti. Natálie mi to popsala jako převzatý vzorec, který mohu "vrátit" a nahradit jej něčím jiným- pozitivním :-) Pomocí krásného rituálu od Natálky jsem svůj strach z partnerství vyměnila za radost z partnerství. A hrdě dnes přiznávám, že jsem už nějaký ten měsíc zasnoubená a nemůžu se dočkat, až si Honzu vezmu. Vím, že všechno bude tak, jak si uděláme my dva. Cítím se svobodná i přesto, že jsem ve vážném vztahu a už nemám potřebu utíkat. A i když to takto dobře dopadlo, mám potřebu na sobě i nadále pracovat a posouvat se, protože těch témat ke zpracování je více.

Momentálně se učím správně komunikovat a vyjadřovat emoce skrze webninář Spokojené ženy. Asi to semnou nemáte lehké, Natalko... Prožívám velkou radost z komunikace, i když je potřeba řešit nepříjemné situace, to je prostě život. Pěkný den a opravdu díky, Vaše Moňa  

 

 

Příběh paní Staňky

Už přes 2 roky jsem bez partnera a od širokého okolí jsem si vyslechla plno kritických poznámek k mému stavu.

Už jsem neměla síly říkat stále dokola, že jsem spokojená tak, jak to momentálně je, ale že se partnerství nebráním, pokud přijde vhodný partner... Dostala jsem se postupně do stavu velké nespokojenosti, nedokázala jsem se s těmito št'ouraly vůbec vyrovnat, vyčerpávaly mě jejich prázdné a nelogické argumenty, kde naráželi na můj věk (37 let) a to, že jsem stále svobodná a bezdětná. Svou nespokojenost jsem začala řešit různě. Zůstávala jsem déle v práci, vyhýbala jsem se rodičům a pár známým, kteří mě pro mou svobodu nemohli vystát a netrvalo to dlouho a já se propracovala k syndromu vyhoření. Ani pak nebyl klid. Prej, kdybych už měla rodinu, nemusela jsem takhle dopadnout...

Zůstala jsem na 3 měsíce doma na neschopence. Já, typický workoholik doma hledět do zdi nemůžu. Z nudy jsem na internetu brouzdala v seznamkách a rozhodla jsem se založit si profil na sociální síti. Badoo vystřídal Facebook a v zápětí jsem narazila na profil Spokojené ženy. Přiznám se, že jsem jej prvních pár týdnů jen tak sledovala, pročítla jsem si články a příspěvky na zdi. Teprve až v ten onen večer, kdy Natálie na zdi svého profilu vyvěsila "konzultace na chatu zdarma", mě něco donutilo jí napsat. Nic moc jsem od tohoto chatování neočekávala, ale nenásilná taktika Natálie mě zbavila veškerých obav a uvolněně jsme si povídaly na toto citlivé téma celé 2 večery. Zjistila jsem, že se nestaví do žádné role guru, ale ba naopak, je to taky jen obyčejná citlivá žena, a tím si mě získala. Po každém chatování mi bylo na duši lépe a lépe, cítila jsem ji jako spřízněnou duši. Něco uvnitř mě samotné se ale strašně zabývalo tím, jak se mi vůbec může někdo cizí tak lidsky a ochotně věnovat i přesto, že za to nedostane zaplaceno. Pochopila jsem, že je tento projekt postavený úplně na jiných základech než na byznyse.

Je to už víc jak týden a já se rozhodla využít posledních pár týdnů na neschopence pro sebe a navrhla jsem Natálii pustit se do intenzivní práce na mě formou webináře. Souhlasila. Už po prvních pár dnech jsem začala pocit'ovat radost a zálibu v testech, které mi Natalka vypracovává. Hraju si a nezlobím

:-)  Nedá se to popsat, to se musí zažít. Kdo webinář vyzkoušel, ví o čem mluvím. Člověku se naprosto protřídí a poskládají myšlenky, emoce a pocity, a získá tím na větší sebejistotě. Teprve z této pozice se dokážu svým rodičům a známým podívat zpříma do očí a ustát si svůj životní styl, a plně věřím, že už brzy potkám vhodného partnera do života, protože teprve TED' jsem na to skutečně připravená...

:-) Stáňa

 

Příběh paní Lenky

 Před dvěma lety od nás odešel manžel, zůstala jsem sama se třemi syny. Bylo to těžké období.

Na zádech jsem nesla obrovské břímě a byly dny, kdy jsem cítila, jak mi drtí záda a já pod ním padám. Starost o děti, jak nás uživit, kde sehnat práci… na otce jsem se obrátit nemohla. A vlastně na nikoho. Byla jsem jak kůl v plotě. Zimní večery jsem probrečela. S nástupem jara jsem doufala, že se vše zlepší. Nestalo se, naopak- cítila jsem se hůř a hůř, napadaly mě všelijaké myšlenky. Kluci to se mnou neměli vůbec lehké, rozhodně jsem jim nebyla milující oporou. Zkoušela jsem pít bylinkové čaje, ale příliš nepomáhaly.. Nedokázala jsem se odrazit od dna. V té době jsem se na FB seznámila s Natálkou. Nabídla mi konzultace, začaly jsme společně rozebírat nejožehavější témata. Dávala mi rady, úkoly a výsledky jsme spolu potom konzultovaly. Pomalinku jsem začala získávat optimistický pohled na svět. Nebyla a není to jednoduchá práce, stále se otevírají nové věci, které se hlásí o slovo a chtějí srovnat a čistit.

Od Natálky jsem dostala úžasnou mantru, která mi pomáhá léčit vztah s mámou. Učím se žít v situacích, které ve mně vyvolávají příjemné pocity a tím si vlastně přitahuji další příjemné pocity. Neříkám, že mám vyhráno a že celé dny mám smíchem pusu od ucha k uchu. Ale už vím, jakou cestou mám jít… A vím, že mám kolem sebe fajn lidičky, kteří mě podrží a pomůžou.
Mezi ně patří i Natálka a já jí i takto moc děkuji. Je to skvělá žena.

 

Příběh Vaška

Já sice nejsem spokojená žena, ups, ale nyní můžu alespoň říct, že jsem spokojený chlap.

O tomto projektu mě řekla Natali osobně, když jsme se potkali v dubnu v Praze na kávě. Známe se ze seminářů pro manažery a vždycky mi přišla tak trochu hloubavější, než běžně ženy jsou. Jelikož jsem u ní neuspěl jako případný zájemce o vztah (ho hoo), chtěl jsem ji alespoň poznat blíže jako terapeuta projektu, který ve mě vzbuzoval zvědavost. Tenkrát jsem si ještě nalhával, že samozřejmě nemám žádné téma ke zpracování a Natali se jen decentně usmívala mé ješitnosti. U nás chlapů je těžké přiznat sám sobě, že něco nezvládám, o to hůře se to říká před atraktivní ženou. Nicméně jsem po několika konzultacích s Natálii pochopil, že se svých nedobrých vzorců chování k sobě samému můžu velmi snadno zbavit osobní disciplínou a systematičností, kterou jsem v sobě moc neměl. Vyrůstal jsem bez otce jen pod vedením mé direktivní matky a sester, jako nejmladší z členů rodiny, a to celoživotně nalomilo můj pocit mužství a chlapství v sobě. Projevovalo se to potřebou "trpět" ve vztazích. Podvědomě jsem si vždy vybral partnerku, která se svým chováním podobala mé matce nebo sestrám. Život mi stále dokola na těchto zkrachovalých vztazích připomínal mé slabé místo a já to stále nechápal....? Takže kdykoliv přišel nějaký rozchod, stavěl jsem se do role oběti a nepochopeného chudáčka a že za vše můžou mé partnerky, protože mě nedokázaly ocenit. A tak jsem jeden vztah lepil druhým vztahem celých 12 let dokola. Dnes si už ale otevřeně přiznávám, že jsem měl problém a to velký, je mi líp, ale stále ještě nemám vyhráno. Uplynulo jen pár měsíců, ale můj život je jako z amerického filmu.

Od minulého pondělí jsem se pustil do webináře a chtěl bych podotknout, že ve mě emoční inteligence objevila úplně nový rozměr vnímání žen a především sebe sama, jako muže. Do konce roku si dávám pohov ve vztazích. Koneckonců si to po všech těch "nepauzách" zasloužím být chvíli sám se sebou a obnovit své síly a mužství, abych pak mohl být lepším partnerem mé budoucí parnerce.

Nestydím se za to, že na sobě pracuji pod křídly ženského projektu :-) V.

 

Příběh paní Míši

Bývala jsem chlap v sukni, tak by mě asi popsala většina lidí, které znám. Mívala jsem chlapské koníčky a záliby a cokoliv ženské a narůžovělé mě děsilo. Jednou se mi dostal do rukou článek terapeutky, kde bylo popsáno, proč se ženy chovají jako muži a bylo mi z toho nějak ouzko. Důvod je ten, že se holčičky chtějí zavděčit otci. Můj tat'ka chtěl kluka a přišla jsem já-holka. Aniž bych věděla jak, z holčičky se stal pořádný raubíř a celému okolí jsem byla k smíchu. Často jsem slýchala, že rostu pro polepšovnu. Pár dní jsem nad sebou přemýšlela. Bilance- žádné partnerství, nepravidelná menstruace, žádná sukně ani podpadkové boty ve skříni, žádný make up, žádná rtěnka, silné ego.. jsem zoufalka. Celý víkend jsem brouzdala na netu a hledala jsem nějaké akce pro rozvoj ženy. Možností plný internet. Říkala jsem si, že bych něco vyzkoušela a pak se rozhodla u koho se dám dohromady. Vyzkoušela jsem kineziologii, channelling, regresní terapie a víkendový pobyt s meditací. Bylo to super. Otevřely se mi úplně nové obzory. Nechápu, jak jsem dříve mohla žít a tvářit se, že jsem v pohodě. Já vlastně nežila, přežívala jsem ve stínu svého otce, který mě stejně "neviděl". 

Nakoupila jsem si pár knížek, abych se dozvěděla více a pak už to šlo samo. Noví přátelé, nový šatník a dokonce i partner. Rost'a mi jednoho dne představil svou kamarádku Natálii. Seznámili se před časem na regresním pobytu a od té doby udržovali převážně emailový kontakt. Sešli jsme se všichni v čajovně na I.P. Pavlova v Praze a byla jsem celá nervozní. Přišla elegantní holka s velkým úsměvem a srdíčkem na dlani. Požehnala našemu vztahu a dala si s námi čaj. Zajímal mě pojem emoční inteligence, tak mi to Natálie trochu osvětlila. Po chvíli se tato elegantní dáma polila a já koulela oči, co se bude dít. Zajímalo mě, jak bude reagovat člověk, který má své emoce pod kontrolou :-) Natálie v klidu položila misku s čajem zpět na stůl, usmála se, utřela si mokrou bradu a celé tričko a řekla: "toto se mi stává pořád", tohle ještě nic není, umím to líp" a my se s Rost'ou dali do hlasitého smíchu. Čekala bych spíše zasyčení, rychlý útěk na wc a nebo nějakou poznámku na svou nešikovnost, ale Natali to vzala přirozeně a emočně inteligentně, prostě mě dostala. Večer byl velmi zajímavý a zábavný. Ukázala mi na pár příkladech, jaká past umí být naše nezvládnuté emoce a já se rozhodla, že si nenechám ujít její webinář.

Pracujeme spolu na mém postoji sama k sobě jako k ženě a její otázky mě nutí zamýšlet se nad věcma a tématama, nad kterýma jsem dříve jen mávla rukou. Vhodně položená otázka ze mě dokáže vyloupnout takové věci, až mi oči přecházejí. Práce jako na kostele, ale je to kreativní. 

S Natálii si rozšiřuju obzory, vidím své chyby a vidím, jak moc jsem si ubližovala. S webinářem nyní pracuji na své sebelásce a učím se být ženou. Mám ze sebe radost, konečně mě můj otec vnímá jako svého potomka a je na mě hrdý i přesto, že jsem žena a ne vysněný kluk.

Pěkný zbytek léta, Míša